Nejen plody moruše léčí. Vyzkoušejte čaj z listů morušovníku!

Co obsahují moruše a jak se na ně dívá tradiční čínská medicína

Moruše oceňuje tradiční čínská medicína, která s jejich pomocí léčí vysoký tlak, záněty trávicícho ústrojí a také cukrovku. Moruše totiž obsahují moranolin, který zpomaluje vstřebávání sacharidů, což napomáhá k udržení zdravé hladiny glukózy. Plody jsou také velmi bohaté na železo, vápník, fosfor, draslík i hořčík. Obsahují také pektin, vlákninu a na ovoce mají překvapivě vysokou hladinu bílkovin. Cukry, které způsobují sladkou chuť moruše, jsou přírodního původu a jedná se zejména o glukózu a fruktózu. Plody moruší mají také vysoký obsah vitamínu C, dále obsahují vitamíny K a E, vitamíny skupiny B a provitamín A. Kromě pektinu a moranolinu je další účinnou látkou obsaženou v moruších přírodní antioxidant resveratrol. Týmy vědců z asijských zemí potvrzují léčivé účinky morušových plodů i listů a zabývají se výzkumem, jak jich dále využít v současné medicíně.

Jak plody moruše působí na zdraví?

Již zmíněný resveratrol díky svým účinkům chrání organismus před nádorovým bujením. Výzkumy ukázaly jeho sílu v této oblasti: brání rozvoji a růstu nádorů a navrací nemocí postižené buňky do původního, zdravého stavu. To vše souvisí s jeho výraznými účinky na posílení imunity, napomáhá také odbourávání stresu a má tak ochranné účinky pro srdce a oběhový systém. Obsahují ho však pouze tmavé plody moruše (a dále také například červené víno). Pektin napomáhá snižování cholesterolu v krvi a upravuje fungování trávicího traktu. Díky vysokému obsahu železa působí proti chudokrevnosti, obsažené vitamíny a minerály přispívají k posílení imunity, nervového systému, pevnosti vlasů, nehtů i pokožky. Pomáhají při onemocněních průdušek, působí proti ateroskleróze, vysokému krevním tlaku, posilují játra i ledviny a díky obsahu provitamínu A mají kladný vliv na zdraví zraku.

Léčí nejen plody moruše. Zejména listy moruše bílé jsou doslova zázrakem

Morušovník dává nejen chutné sladké plody, ale užitek je také z jeho listů. V listech moruše bílé vědci izolovali látku 1-deoxynojirimycin, což je enzym, který specifickým způsobem působí na metabolismus sacharidů a redukuje zvyšování hladiny cukru v krvi po jídle. Dále obsahují listy moruše bílé fytosteroly, které snižují hladinu LDL-cholesterolu (tedy toho „špatného“) a dále GABA (gamma aminobutyric acid), který upravuje krevní tlak a podporuje přirozený hluboký spánek. Působí rovněž proti stresu. Listy obsahují také antioxidant morusinol bránící vzniku krevních sraženin a další flavonoidy působící proti rakovině. Listy bílé moruše jsou také cenným zdrojem vápníku, železa, zinku, draslíku, vitamínů skupiny B a provitamínu A.

Historie pěstování moruše

Léčivý účinek morušového listí znali už ve staré Číně. První zmínka o jeho léčebném použití pochází z knihy tradiční čínské medicíny Shen Nong Ben Cao Jing, která pojednává o léčivých rostlinách. Číňané ho využívali především při léčbě horečky, úplavice a dalších trávicích obtíží, při revmatismu, průduškovém kataru, pro posílení jaterních funkcí a zraku a také pro pružnou pleť. Japonský zenový mistr Eisai (1144 – 1215) popsal účinky čaje z listů bílé moruše na „nemoc žízně“, což byl s největší pravděporobností diabetes. Předpokládá se tedy, že bílá moruše (Morus alba) pochází z Číny. Do Evropy se dostala přibližně v 18. století. Černou moruši (Morus nigra), která pochází také z Asie, avšak z oblasti Kavkazu a Íránu, podle všeho znali již starověcí Římané i Řekové a v šestém století již byla rozšířena po celé Evropě. Morušovník červený (Morus rubra) pochází ze severní Ameriky. Morušovník trnavský (Morus trnaviensis) je uměle vyšlechtěná odrůda, vzniklá křížením morušovníku černého s morušovníkem červeným. V našich zemích se morušovník hojně vysazoval v první třetině 17. století, zejména s rozvojem hedvábnictví kvůli chovu bource morušového. Ještě v polovině minulého století se vyskytovalo v bývalém Československu přes milion morušovníků.

Bourec morušový, moruše a výroba hedvábí

Noční motýl bourec morušový (Bombyx mori) se živí morušovým listím. Dnes již nežije volně v přírodě, je chován výhradně za účelem výroby hedvábí. Housenky tohoto asi 5 cm velkého motýlka s bílým chmýřím na tělíčku mají neuvěřitelnou chuť k jídlu. Od svého vylíhnutí po 10 dnech od nakladení vyjíček se doslova cpou morušovými listy bez přestání 24 hodin denně. Housenka se čtyřikrát „svlékne“ a potom si začne vytvářet kokon. Má se přímo královsky, protože kokon je tvořem nepřerušovaným vláknem čistého hedvábí o délce až 900 metrů. To je vyprodukováno slinnými žlázami housenek. Kokony i s housenkami se sbírají a zahřívají na teplotu 100 °C několik hodin. Housenky přitom bohužel zahynou, ale kokon je možné bez poškození rozmotat. K výrobě 1kg hedvábí je potřeba asi 2 až 3 tisíce kokonů. Hedvábí se tímto způsobem začalo vyrábět v Číně, odkud se postupně rozšířilo až do Evropy.

Jakou má moruše chuť?

Bílá moruše má plody bílé až růžovo-bílé a jejich chuť je nevýrazná. Je spíše potravou pro housenky bource morušového, která se živí jeho listím. Morušovník červený má tmavě purpurovou a velmi sladkou chuť. Moruše černá je fialová až téměř černá a má sladkokyselou příchuť. Morušovník je z botanického pohledu blízký fíkovníku. Oba stromy patří do čeledi smokvoňovitých. Plod morušovníků je tvarově podobný ostružině. Jde však o tzv. „nepravý plod“, který vzniká zdužnatěním okvětních lístků, které jsou obaleny jednotlivými plody nažky. Velikost moruší je od 2,5 do 3 cm. Největšími plody se může pyšnit moruše trnavská. Dosahují délky až 4 cm a šířky okolo 2,5 cm.

Pěstování moruší

Moruše mají rády teplejší podnebí, vhodné pro jejich pěstování jsou oblasti, kde se pěstuje vinná réva. Morušovník má hluboký kořenový systém, díky kterému může získat živiny z hlubších vrstev půdy. Na tu tudíž není příliš náročný, nejlepší pro jeho pěstování jsou však výhřevné a dostatečně propustné zeminy. Pro jeho výsadbu jsou ideální slunná a poloslunná stanoviště. I když miluje slunce a teplo, krátkodobě odolá i mrazům. Studená a příliš vlhká stanoviště mu však rozhodně nedělají dobře.

Jak sázet morušovník

Stromky morušovníku si můžete zakoupit v některých zahradnictvích a ovocných školkách anebo prostřednictvím internetu. Kontejnerové rostliny je možno sázet celoročně, prostokořenné zjara a na podzim.Je třeba vyhloubit jámu asi dvakrát větší, než je kořenový bal stromku. Na její dno dáme kvalitní kompost. Před výsadbou stromek namočíme na několik hodin do kýble s vodou. Potom ho zasadíme do připravené jámy tak, aby roub byl zhruba 10 cm nad zemí. Důležité je stromek dobře zahrnout zeminou a poskytnout mu oporu v podobě kůlu. Po zasazení je třeba stromky pravidelně zalévat. Moruše nesnášejí kořeny jiných stromů mezi svými, proto je důležité zachovat odstup od jiných dřevin alespoň 5 metrů. Morušovník je vhodný pro pěstování ve velkých zahradách anebo na volných prostranstvích. Jeho rozměry jsou totiž úctyhodné: dosahuje výšky až 18 m a šířky až 15 m.

Péče o morušovník

Mladé stromky se v prvních letech musí okopávat, zalévat, odplevelovat a přihnojovat vyzrálým kompostem. Po vysazení je nutné provést výchovný řez. Silnější větve, které mají v průměru přes 7 cm se neořezávají kvůli ztrátě velkého množství mízy. Během léta je však možné opatrně zastříhnout nové letorosty. Díky tomu vyrostou nové výhonky, které ponesou další ovoce. Zajímavostí je, že moruše mají obrovskou léčivou schopnost nejen pro lidský organismus, ale umí pomoct také samy sobě. Často dokážou žít s neošetřenými otevřenými poraněními řadu let. Jejich dřevo totiž obsahuje latexové látky, které po zaschnutí zabraňují hnilobě.

Nemoci a škůdci moruší

Pokud jsou morušovníky pěstovány ve vhodných podmínkách, většinou je nepostihují vážnější choroby ani nejsou napadány škůdci. Jsou také odolné vůči chemikáliím z okolního prostředí. V posledních letech však morušovníky napadá štítenka katalpová (Pseudaulacaspis pentagona). Ta vysává výhony a dřevnaté části rostliny. Neošetřené stromy mohou uhynout, pokud dojde k silnému napadení štítenkou. Objevit se může také bakteriální infekce listů. Projevuje se hnědými skvrnami. Větvičky s infikovanými listy je třeba zlikvidovat spálením.

Sklizeň moruší

Stromky rostou poměrně rychle a začínají plodit od 2 do 5 let od výsadby v závislosti na technice množení a odrůdě moruše. U roubovanců se první květy objevují po 3 až 4 letech od výsadby. Moruše kvete v podobě jehněd, opylovaných větrem. Moruše jsou samosprašné, takže postačí zasadit jediný strom. Úroda roste úměrně s věkem stromu a lze dosáhnout výnosu až sto kilogramů moruší z jednoho stromu, ale v případě trnavské moruše je možné sklidit až 200 kg. Opět však v závislosti na podmínkách, v jakých je strom pěstován. Plody se na morušovníku objevují od června do srpna, morušovník trnavský dozrává až od počátku července a plodnost trvá 2 měsíce. Plody moruše sklízíme setřásáním na fólii. Protože během zrání plody opadávají, vyplatí se pod moruši nasadit trávu, aby byly co nejméně poškozené a špinavé.

Skladování a zpracování moruší

Moruše není možné dlouho skladovat, je třeba je ihned zkonzumovat anebo zpracovat. Dělají se z nich kompoty a marmelády, výborné jsou také morušové sirupy nebo vína. Moruše můžeme také sušit anebo zmrazit. Pro fajnšmekry existuje například také morušová zmrzlina.