Okurka anguria, indická nebo mexická okurka? Ochutnejte zcela neznámé okurky a zkuste si je i sami vypěstovat

Pěstování okurek v Česku má dlouhou historii. Zejména je skvělý fakt, že okurky prostě rostou samy. Nepotřebují žádnou velkou péči a daří se jim téměř kdekoliv. Pokud je navíc zasadíte na kompostu, nebudete plody stíhat ani sbírat. Ale ani pěstování alterantivních okurek není vůbec náročné. A změna v pěstovaných druzích může být někdy náramně příjemná.

Okurka anguria

Říká se jí také kaštanová okurka. Tento druh okurky pochází s Afriky a teplo má rozhodně ráda. Má plazivé nebo popínavé lodyhy a plodí bobule, které jsou zhruba 4-6 centrimetrů velké a poseté měkkými ostny. Oproti klasické okurce má anguria ještě větší výnosnost. Stejně jako klasické okurky se dají konzumovat syrové nebo tepelně zpracované a dají se i zavařovat. Skvělé jsou v nakládané formě a nádherně si lahodí s česnekem, cibulí a bylinkami. Okurky anguria se hodí k masům, zejména k hovězímu a kuřecímu. Rozumí si ale i s šunkou, klobásou nebo zeleninou. Po utrhnutí na zahradě vydrží čerstvé asi týden, pak se začnou scvrkávat.

Indická okurka

Naleznete ji pod označením lagenárie obecná nebo také Kalabasa. Je to vlastně něco mezi okurkou a tykví. A pochází z Afriky či Asie. Je to popínavá rostlina a její plody mohou mít 20 cm až 1,5 metru. Mladé plody se dají zpracovat a spoustu způsobů.

Stejně jako okurky se mohou nakládat, případně z nich můžeme připravovat pokrmy podobně jako z cukety. Chuť je jemná a neutrální. Obří je však obsah vitamínu C a vitamínů skupiny B. Navíc má i skutečně malé množství kalorií. Pěstuje se stejně jako klasická cuketa nebo okurka. Vyžaduje jen hodně vody a ideálně slunné stanoviště.

Mexická okurka

Mexická okurka vás okouzlí už na první pohled. Vypadá jako kříženec klasické okurky a melounu. Ostatně ne nadarmo se jí říká cucamelon. Původně pochází ze Střední Ameriky, kde je v oblibě už po staletí, ale bez problémů si ji vypěstujete i na své zahrádce. Cucamelon čili mexická okurka vypadá jako mini zralý vodní meloun, avšak chuť má skutečně jedinečnou. Plody určené ke sklizni jsou velké asi jako hrozny. Mají tenkou kůru a jsou jemné. Chuť je pak melounu hodně vzdálená, spíše připomíná výraznou okurku s citronovo-limetkovou kyselostí.

Díky tomu je mexická okurka skvělá k nejrůznějším kulinářským experimentům. Mexická okurka je plná vitamínů, minerálů i vlákniny, zároveň je téměř bez kalorií. Dát je můžete do salátů nebo je jednoduše sníst třeba jen se solí. Kyselou chuť pak můžete zvýraznit nakládáním nebo je můžete napíchat na špíz. Hodí se i jako efektní ozdoba koktejlů. K pěstování pak budete potřebovat lehkou, dobře odvodněnou půdu, hodně zálivky a hlavně přímý sluneční svit.

Autor článku: Monika Poledníková