Rebarbora na talíři i v přírodní medicíně. Jak moc nám může upravit trávení?

Rebarbora je pojmenováním pro vzájemně si velmi podobné víceleté byliny rodu reveň z čeledi rdesnovité. Tento rod zahrnuje okolo padesáti až šedesáti druhů a jejich křížence, u nás jsou nejznámější zeleninové druhy, reveň kadeřavá a reveň bulharská neboli tupolistá, jejichž řapíky se konzumují podobně jako ovoce. V rámci čínské a jiné lidové medicíny se více uplatňují kořeny jihočínské reveně lékařské, středočínské reveně dlanité, reveně bulharské a himálajské reveně jižní a jejich kříženců. Většina rebarbor je i velmi dekorativní, zvláště v době květu, nejčastěji se za tímto účelem vysazují reveň jižní a reveň dlanitá, oblíbené jsou též variety s načervenalými listy.

Rebarbora: Odkud se vzala?

Rebarbora pochází z mírných až subtropických oblastí Číny, Himalájí a Střední Asie, kde roste na svazích a v prosluněných roklích. Čínské písemné důkazy o pěstování revení jsou staré přes 2 700 let. Reveňové kořeny byly jednou z prvních bylin čínské medicíny dovezených do Arábie a Evropy, kam během 14. století putovaly přes dnešní Turecko a Sýrii, později i z Ruska. Přeprava byla drahá, což vedlo ke snaze rebarboru pěstovat. S klesající cenou cukru došlo během 18. a 19. století k rozmachu konzumace rebarborových řapíků, která dosáhla svého vrcholu mezi světovými válkami. Z Evropy byly rostliny revení dovezeny i do Severní Ameriky, Bolívie, na Nový Zéland a do dalších zemí.

Rebarbora na české zahrádce

Rebarbora má ráda pravidelně zavlažované, ale nepřemokřené, hlinité humózní půdy a slunečná stanoviště. Rebarbora jsou mrazuvzdorná, odolává teplotám až do mínus 30 stupňů Celsia. Je možné ji pěstovat samostatně ve skupinách po dvou až třech kusech v záhonu, ale snáší i velké nádoby. Množení revení semeny poskytuje nejisté výsledky z důvodu jejich rychle klesající klíčivosti a výskytu hybridních rostlin. Semena je třeba vysévat do skleníku ihned po jejich dozrání během měsíce srpna do hloubky nejvýše jednoho centimetru, klíčí dva až tři týdny. V prvním roce se objevuje nejvýše šest listů, ve druhém roce zhruba deset listů a teprve třetím nebo čtvrtým rokem rebarbora kvete. Úspěšnější bývá vegetativní množení dělením dvou až tříletých trsů.

Rebarbora jako zelenina

V dostatečně teplém klimatu jsou rebarborové řapíky jednou z prvních plodin, které je možné sklízet už během dubna a května. Dřívější sklizeň je možná při pěstování reveně ve vytápěném skleníku. Rychlené řapíky však bývají křehčí, červenější a méně kyselé. Řapíky je doporučeno sklízet vylamováním, při řezání hrozí zahnívání pahýlů a úhyn celé rostliny. Rebarborové řapíky jsou v našich podmínkách konzumovatelné až do července, než začne reveň kvést, pak už bývá obsah kyseliny šťavelové příliš vysoký. Z reveňových řapíků se chystají sladké pokrmy, jako jsou koláče, ovocné polévky a omáčky, kompoty a džemy, často se kombinují s jablky či jahodami. Je možné najít i recepty na rebarborovou přílohu k masu. 

Rebarbora jako přírodní léčivo

Aromatický a hořký kořen reveně (obvykle lékařské či dlanité), je jednou z mnoha bylin tradiční čínské medicíny i evropského lidového léčitelství. Nutno však podotknout, že kořen reveně je vhodný využít pouze nárazově, při předávkování hrozí závažné průjmy. Přítomné látky v kořeni podporují chuť k jídlu a trávení. Využívá se však i k podpoře činnosti ledvin a mírnění trávicích obtíží. Odvary a alkoholický extrakt z kořenů rebarbory vykazují svíravé a protizánětlivé účinky a je možné je aplikovat zevně na zánětlivé boláky v dutině ústní nebo na kůži a na opary.

Rebarbora má i nevýhody

Rebarbora by se měla jíst či užívat z důvodu obsahu kyseliny šťavelové a dalších potenciálně toxických látek pouze krátkodobě. Konzumace jakýchkoli částí revení se nedoporučuje těhotným a kojícím ženám a především malým dětem, v případě kořenů dokonce do deseti až dvanácti let. Použití reveně rovněž nemusí být vhodné při zánětlivých onemocněních ledvin a močových cest a při zvýšeném riziku tvorby ledvinových, močových či žlučových kamínků.

Autor článku: Monika Poledníková