Šamanismus hraje důležitou roli i v moderní době

Šamanismus má prastarou tradici, dodnes se s prvky šamanismu a novodobými šamany můžeme setkat například na Sibiři, v centrální a jihovýchodní Asii a v oblastech Severní a Jižní Ameriky.

Šamanismus v moderní době

Šamanismus je v moderní době občas nesprávně zaměňován za čarodějnictví nebo šarlatánství, podporující užívání drog. Tyto negativní představy zřejmě vycházejí z náboženství šamanismu příbuzných, která pracují rovněž se změněnými realitami a užívají černou magii a voodoo praktiky. Jenže původní nezkomolená verze slova voodoo znamená bohové či duchové a jedna její část se mimo jiné zabývá ochranou před černou magií. Negativní reklama má vždy větší váhu, více se rozšíří a navíc stejně rychle pracují i asociace, proto není tak těžké si představit, jak vzniklo zařazení šamanismu do kategorie nebezpečné.

Díky zvýšenému zájmu o alternativní způsoby léčení a hlubší poznání se i náhledy a názory na šamanismus mění. Šamanismu je mnoho druhů, spojují je však některé společné prvky. Setkat se můžeme i s africkým šamanismem (formy Bwiti či Yoruba), ale největší zájem je jednoznačně o šamanismus jihoamerických indiánů. Cílem mnoha poutníků hledajících vyšší poznání či léčitelskou pomoc se stalo Peru. Peruánská republika láká nejen svým duchovním rozletem, ale také svými památkami, nádhernou krajinou a hlubokými pralesy, v nichž působí právě místní šamani. Magickou atmosféru podtrhuje i fakt, že toto území bylo součástí incké říše, jež se může pochlubit bohatou historií, která vznikala od poloviny 15. století. Inkové jako národ vynikali nejen ve stavitelství, pěstitelství a v léčitelství, ale především také v organizaci práce, díky které mohla vzniknout říše takových rozměrů.

Kdo je šaman nebo šamanka

Slovo šaman se dá přeložit jako ten, který ví, je vidoucí. Šamani vědomě vstupují do jiných realit, odkud čerpají vědění a informace, komunikují s duchy, shromažďují informace, běžným smrtelníkům nedostupné a dokážou tím pádem odtud pomoci ostatním lidem. Podobný stav mysli, který se podobá transu, lze navodit i pomocí speciální směsi pralesních bylin, kterou může pozřít kdokoliv, ovšem pod dozorem šamana, který dotyčného provází „sněním“. Je to důležité kvůli bezpečnosti, protože by se snadno mohlo stát, že by se člověk nemusel vrátit nazpět do běžného stavu vědomí. Šamani jsou často spojováni s léčitelstvím, protože dokážou pomoci lidem v jejich uzdravení. Léčení samotné neprobíhá formou, na jakou jsme zvyklí v našich zemích u lékaře, tedy že dostaneme léky, a tím je vše vyřízené.

Šamanské techniky spočívají mimo jiné v tom, že využívají právě změněného stavu vědomí, které zaktivují i u svých pacientů. Kromě již zmíněných bylin se může pracovat i se zvukovým doprovodem, který se hojně užívá při šamanských rituálech. Rytmické bubnování či chřestění obsahuje velké množství různých zvukových vln, které nás sice uvedou do požadovaného stavu, podobnému lehkému spánku, ale zároveň působí tak, že neutlumí naše racionální myšlení. Tento stav může napomoci k nastartování takzvaného samoléčebného procesu. Nezapomínejme, že většina fyzických nemocí je psychosomatického původu, proto je léčení ve změněném stavu vědomí velmi účinné.

V naší společnosti jsme byli (a ještě do jisté míry jsme) zvyklí na to, že veškerá významněji postavená místa spojená s mocí zastávali muži. Stačí se podívat i do jiných význačných sfér jako je malířství či spisovatelství. Převaha mužů je více než patrná a přitom ženy jsou v mnohých ohledech velmi schopné, což dokazuje i to, že zastávají post šamanek. Ženská energie je lépe uzpůsobena k přijímání signálů a informací z vnějšího prostředí, ale to neznamená, že mužská energie je horší. Každá z těchto složek má své dispozice, které rozvíjí směrem, pro který je uzpůsobena, a proto by tyto rozdíly neměly být porovnávány. Pod pojmem šaman si tedy lze představit jak muže, tak ženu. Neměli bychom ale opomenout výjimky, které se ve světě vyskytují. V Číně hrají hlavní roli v pozici šamana ženy a v Koreji je šamanismus dokonce čistě ženská záležitost. Pokud tuto funkci chtějí zastávat muži, musí se za ženy alespoň převléci. Japonský kult šamanek byl vytlačen šintoismem (japonské náboženství, jehož význam lze přeložit jako „cesta bohů“), pod tímto tlakem se ze šamanek staly šintoistické kněžky zvané miko.

Výběr šamana

Když už víme, že šamanství je záležitostí obou pohlaví, tak se nám nabízí otázka, jak se člověk může šamanem stát? Jde o předurčení nebo o tvrdou disciplínu? Panují dva hlavní názory poukazující na obě varianty.

• První teorie mluví o tom, že šamanem se člověk rodí, a síly, které k této činnosti potřebuje, se v něm postupně probouzejí s tím, jak vyrůstá. Jde tedy o intuitivní a předem předurčený proces. Na Sibiři dokonce kladou důraz na to, že post šamana je v mužské linii dědičný.
• Druhá teorie zastává stanovisko, že šamanem se stává ten, kdo si projde hlubokým traumatickým zážitkem, stavem emocionálního rozkolu či dokonce klinickou smrtí. Tedy ne každý, kdo podobné zkušenosti zažije, se automaticky stává šamanem, a ani nemá jisté, že se jím někdy stane. Ale může jít o proces, který rozvine schopnost vědomého cestování do jiných světů a další šamanské dovednosti. Pokud člověk v sobě navíc má i zodpovědnost za své činy a disciplínu, tak je pravděpodobné, že začne získávat cenné zkušenosti, poznatky a napojení na bytosti žijící v jiných realitách. Taková spojení jsou velmi dobrým předpokladem pro šamanskou práci.
• Jiné prameny hovoří o tom, že vhodného kandidáta pro tuto funkci si vybírají sami duchové. Pokud dotyčný odmítá přijmout rozhodnutí vyšších sil, tak je i na několik let odsouzen k pominutí smyslů, které trvá do té doby, dokud se vyvolený nepodvolí. Bytosti z jiných realit se mohou zjevovat ve formě snů či vidin a často navštěvují budoucího šamana v době, kdy trpí vážnou nemocí, která je běžně smrtelná. Tomuto jevu se říká iniciační nemoc, tedy rituál, po kterém se z člověka stává šaman schopný léčit ostatní.

Šamanské techniky užívané v moderní době

Různé šamanské techniky a rituály (většinou v upravené podobě) se dostávají i do moderní psychoterapie a jiných terapeutických postupů. Nejhojněji používanou technikou je imaginace, kdy se na základě představ, vykreslení situací nebo asociačních obrazů, můžeme dostat blíže k jádru věci a lépe ho uchopit. Tento způsob terapie, pokud je dobře veden, může spustit samoléčebný proces, kdy si sám pacient postupně uvědomí, odkud vychází jeho blokace.

Imaginace může být podpořena melodickou hudbou nebo rytmickým bubnováním, ale je potřeba být při užívání této opatrný, protože všechny metody by se měli provádět pod zkušeným dohledem. Zkušenost a schopnost mít sama sebe dokonale pod kontrolou jsou důležité proto, aby dotyčný terapeut dokázal rozpoznat a zhodnotit, pro kterého klienta jsou šamanské techniky vhodným prostředkem a komu by mohly uškodit (především se týká psychických poruch). Velmi snadno by totiž mohlo dojít k tomu, že se dotyčný uvedený do hloubi své představivosti nevrátí do běžné reality nebo se mu podaří vrátit se jen částečně. Doslova by se dalo říci, že ztratí svou duši. I toto je onemocnění, které šamani řeší a vydávají se do jiné reality, aby přivedli zpět do pacientova těla jeho ztracenou duši.

Totemová zvířata

Kromě navrácení zbloudilé duše mohou šamani pomoci strádajícímu i tím, že mu přinesou jeho silové zvíře. Indiáni věří, že od narození jsme propojeni se svým totemovým zvířetem, které nás ochraňuje a učí nás nejen o dění v okolním světě, ale i o nás samých. Tento tvor k nám nepřichází jako živá šelma, ale jako duchovní průvodce, který během našich životních etap může své podoby měnit, a to jak z důvodu poučení, tak z důvodů naší vlastní vnitřní změny.

Pod pojmem silové zvíře si každý představí bytost spojenou se sílou jako je lev, jaguár nebo orel, ale ve skutečnosti jen málokomu jsou přisouzeni draví predátoři. To ale není důvod ke zklamání, protože každé zvíře nám přináší svou moudrost a ponaučení, a proč by tedy naším učitelem nemohla být myš, vrabec nebo tetřev? Našeho spojence bychom měli přijmout bez odsuzování, protože ač ho nevidíme, či zatím nevnímáme, je s námi od prvního okamžiku našeho života. Jsou různé možnosti, jak své totemové zvíře rozpoznat, ale nejúčinnější je navštívit ho v jeho světě a to nejlépe při rituálu pod dohledem šamana.

Není také od věci vědět, že kromě našeho hlavního totemového „dvojčete“ nám mohou krátkodobě pomoci (při bezradnosti, hledání řešeni) i jiná zvířata, která se od nás odpojí ve chvíli, kdy již jejich sílu již nadále nepotřebujeme. V jaké míře a formě s námi spojenci komunikují, záleží na každém individuálně. Můžeme je tedy nazývat i naším vnitřním hlasem nebo intuicí, ale ne každý hlas, co slyšíme, je automaticky hlasem našeho zvířecího rádce. Pokud jsme spíše zaměřeni na vizuální vjemy, tak komunikace může probíhat přes sny nebo přes vnímání naší běžné reality, např.: časté potkávání určitého typu zvířat.

Svět šamanů a my

Svět šamanů je opravdu bohatý a pro lidi běžného vnímání, kteří jsou vychováváni v tom, že existuje jen jedna realita, může být i velmi nepochopitelný a těžko uvěřitelný. Ač se můžeme stavět vůči šamanismu skepticky nebo jím snad i pohrdat, tak se jeho vlivu stejně neubráníme. Aniž bychom si to uvědomovali, tak se k němu často přibližujeme zcela dobrovolně (snění, vizualizace). Stále ještě panuje názor, že co nelze dokázat vědecky, není, že to, co nemá hmotnou formu, je pouhé pomatení mysli. Jak si tedy můžeme vysvětlit, že šamani již po staletí úspěšně pomáhají lidem a mají poznatky takových rozměrů, nad kterými žasne i moderní civilizace? Šamani již dávno pochopili, že vše vychází z přírody a z našeho nitra, stačí tedy více naslouchat sám sobě a energiím, které nás obklopují. Pak možná uvidíme věci, o kterých jsme nevěděli, že vůbec existují.