Postihla vás krize ve vztahu? Nezoufejte, je to úplně normální

Po tomto období nastupuje v pokračujícím vztahu období velké konzumace, tedy užívání si nového vztahu plnými doušky, společné plány a užívání si jeden druhého. Nejdříve po osmi měsících a nejpozději cca po čtrnácti měsících ve vztahu však přichází období dekadence.

Ve stadiu dekadence dochází k poklesu sexuálního prožívání. Podstatné v této době je, jak se s takovou situací milenci vyrovnají. V tomto období začíná být mnohem důležitější vzájemná komunikace než sex. Vzájemnou komunikační obratnost je třeba osvojit si a zvládnout, do budoucna našeho vztahu je to ta nejdůležitější součást soužití.

Přicházející krize ve vztahu se nevyhnou nikomu. Některé z těchto krizí jsou vyloženě typické a velmi málo párů se s některými z nich nikdy nesetká.

Typické krize ve vztahu

• Ze začátku, kdy jsme protějškem fascinováni, se všechno zdá jako z pohádky. Prvotní zamilovanost klesá po třech až pěti prvních měsících randění, po roce je důležité zvládnout úskalí vzájemného porozumění a komunikace. Pokud se nám to podaří, máme našlápnuto do dlouhodobého vztahu. Zamilovanost se však postupně vytrácí a první krizové momenty se objevují mezi druhým a třetím rokem vztahu. Tento stav se snaží mnozí lidé přehlížet či si těchto skutečností přespříliš nevšímat, berou to jako přechodnou záležitost. Skutečností však je, že počáteční chvění a příjemná nervozita se už nevrátí nikdy. Vztah se dostává do dlouhodobého stadia a už ani není možné v něm zažívat to stejné, jako na jeho začátku. Překonání krize po třech letech vztahu je stěžejní, další krize se obvykle dostavuje po šesti letech, kdy dva lidé tvoří pár. Po šesti letech přichází obvykle jakési intenzivní prozření, a také pochybnosti, zda jsme spokojení s životem po boku současného partnera. K tomuto přemítání patří i přemýšlení o tom, zda nám někde jinde neutíká „něco lepšího".

• Obvykle se krize týká i počátku společného bydlení. Ze začátku si oba užívají hnízdečko lásky, a to, že již nemají za zády rodiče, spolubydlící a podobně. Navíc odpadá plánování toho, kde se partneři sejdou, aby mohli být chvíli spolu sami. Zároveň však partnera začínáme poznávat skutečně takového, jaký je, a to včetně jeho zlozvyků, špatných nálad, odlišných představ o pořádku či společném hospodaření a vedení domácnosti. Společné bydlení je tedy nejen slast, ale i past na náš vztah – minimálně se jedná o řádnou zatěžkávací zkoušku.

• Další takovou pastí je stereotyp ve vztahu. Po určité době už si zkrátka pár není už tak vzácný, jako tomu bylo předtím. V tuto chvíli je důležité uvědomit si, že není nutné ani žádoucí trávit spolu veškerý volný čas a zapomínat na přátele, rodinu a záliby. Když se oběma podaří ponechat si ve vztahu určitou volnost, pak si mnohem lépe a více užívají společných chvil a také se na sebe více těší. V opačném případě, kdy pár cítí povinnost být neustále spolu (protože to tak přeci bylo od začátku), i přesto, že to jeden z nich, či oba tak necítí přirozeně, pak je pochopitelné, že se dostaví krize ve vztahu. Do společně tráveného času se zásadně netlačte, bývá to začátek konce. Zkuste si v klidu vše vyjasnit a najít přijatelný kompromis. Nejen že se Vám uleví, ale spousta věcí se i přirozeně vyřeší.

• Sexuální krize a sexuální život, to je věčné dilema mnoha párů. Není ničím neobvyklým, že postupem času se pár neshodne na intenzitě - pro někoho je sex důležitý, pro jiného méně. Tato krize ve vztahu je tak trochu bludným kruhem. Ten, kdo sex potřebuje více, si pak často připadá jako loudil a případné odmítnutí nese těžce i v citové rovině. Na stranu druhou, méně náruživý partner se chce vyhnout potížím, a tak se k sexu třeba i přemáhá, to ale může vést k tomu, že si postupně vytvoří bariéru a spojí si ho s určitým druhem nátlaku od druhého. Od problémů v sexuálním životě už je jen krůček i k těm dalším vztahovým obtížím a neshodám.

• Krizi jménem manželství uvádíme samozřejmě s mírnou nadsázkou. Jsou i tací, kteří si stav manželský nemohou vynachválit. Platí zde staré známé – Jaké si to uděláte, takové to budete mít. Manželství dává vztahu zcela nový rozměr. Je určitou jistotou, potvrzením vzájemné lásky a její opravdovosti. Setkáváme se však i s tím, že někteří jedinci čas po svatbě „vystřízliví" a s nostalgií vzpomínají na dobu předtím. Tyto pocity nejsou nijak neobvyklé, dokonce jsou u mnoha novomanželů časté. Bývá to tím, že před manželstvím je mnohem snazší se rozejít, a tak podvědomě o vztah mnohem více pečujeme – snažíme se druhému líbit, společně plánujeme, děláme si radost.

• Krize ve vztahu jsou také spojeny s příchodem potomka, nutností zvládnutí rodičovské role, totální změny režimu dne, týdne, měsíců, života... Už zde není tolik prostoru na prožívání páru samotného, je zde nový člen a ten dává hlavně v prvních měsících zabrat.

• Krize po mnoha letech manželství přichází ve fázi tzv. opuštěného hnízda. Děti odcházejí z domova a partneři zůstávají opět sami. V této době je ukončeno období, kdy byl obsah rodinného života jasně daný – rodičovské role převládaly nad rolemi partnerskými a v samotě pak může zavládnout vztahová prázdnota.

 

Partnerské krize nezažije jen ten, který se trvalým vztahům vyhýbá a raději přechází ze vztahu do vztahu, aby si užíval prvotní fáze zamilovanosti, ale v době zklidnění a stereotypu vztah raději opouští. V takovýchto případech lze však o prožívání kvalitního vztahu jen těžko hovořit.

Charakter, hloubka a dopad krize záleží na individuálních okolnostech. K těmto okolnostem patří příčiny krize ve vztahu, délka trvání krize, v jaké vývojové fázi a věku partnerů krize přichází, zda je akutní nebo spíše plíživá (ta bývá ničivější). Záleží i na tom, zda už spolu partneři mají potomky atd.

Krize však zdaleka nemusí pro vztah znamenat pouze nebezpečí. Krize ve vztahu je zároveň i šance. Zvládnutá krize je totiž skvělou výzvou k posunutí vztahu na vyšší úroveň, která může být v rámci vztahu dobře zúročena. Vede k nutnosti zastavení se, zpomalení, bilancování, ohlédnutí se zpět. Jsme nuceni zhodnotit, co je na našem vztahu dobře a co špatně, co bylo chybou, co lze změnit. Zpětný pohled vede k uvědomění si podstaty vztahu, ke zhodnocení jeho významu v našem životě. V dalším vztahu pak můžeme pokračovat poučenější, tvořivější, s vědomím jeho křehkosti a nutnosti péče o něj, potřeby rozvíjet jej.

Nejčastější příčiny partnerských krizí

• Frustrace z nenaplnění vztahových potřeb a očekávání: může se objevit na straně jednoho partnera, či obou partnerů. Pokud si již na začátku vztahu nevyjasníme, co potřebujeme a co od vztahu očekáváme, nemusí to náš partner ani tušit a pak opakovaně chybuje. Přidruží-li se k tomuto stavu ještě problémy v komunikaci, pak je na potíže a krizi zaděláno. Je pak jen otázkou času, kdy se jeden nebo oba nespokojení začnou cítit bezmocní, prázdní a ztrácet motivaci na zlepšení vztahu. Motivace je přímo spojena s nadějí do budoucna. Průběžně nezapomínejte si identifikovat a pojmenovávat svoje potřeby a tvořit si tak svůj model partnerského soužití.
• Komunikace a neschopnost řešit vzniklé problémy konstruktivně: Dlouhodobé zametání problémů pod koberec a hra na "jakože nic" neřeší problémy ani emoce, které se k nim vztahují. Dlouhodobě to takto nemůže fungovat. Pocity zranění, ublížení, křivdy a někdy ustupování na jedné straně se střádají v naší emoční paměti a nemizí. Střádají se a v jisté chvíli mohou vyplavat na povrch s celou svou destruktivní tíhou. Přidá-li se k těmto obtížím tzv. hra na „ty taky"- kdy kritiku druhého nebereme v potaz, nemáme motivaci se nad ní zamyslet a namísto toho vytáhneme z rukávu situaci, kdy chyboval on, je to nekonečná a eskalující spirála příkladů a neporozumění bez řešení. Vliv takovéto nepříjemné hry je přímo destruktivní a často končí afektem.
• Boj o mocenskou pozici: Mezi dvěma dominantními osobnostmi často dochází k neschopnosti rozdělení si vrcholných kompetencí v rámci společného života. Vede to k vzájemným konfliktům, neporozumění a nespokojenosti.
• Obtíže v sexuálním životě: Rozdílnost v chuti na sex či v zálibě v různých sexuálních praktikách vyvolává ve většině případů soužití tlak. Sex se pak může stát ústředním tématem neshod a to i v případě, že v jiných aspektech je soužití harmonické. Pro partnera s nižším sexuálním apetitem se pak toto téma stává nepříjemným, vyhýbá se mu, pociťuje jakoby nátlak ze strany partnera. Naopak náruživější partner, se cítí zrazen a zraňován opakovaným odmítnutím, někdy se ohlédne i po uspokojení svých potřeb jinde. Dlouhodobé neshody v sexuálním životě, nejsou-li vyřešeny oboustranným kompromisem ke spokojenosti zúčastněných, vedou k tomu, že se nesoulad promítá i do dalších rovin vztahu a ty postupně chřadnou a ústí v neodvratnou partnerskou krizi.
• Nedostatek sdílení a osobní rozdílnost: dostatek vzájemnosti a sdílení společných zájmů je pro rozvíjející se vztah velmi důležité a může být i jakýmsi vodítkem k tomu, jak bude vztah dál pokračovat. Není-li ve vztahu dostatečně rozvíjena platforma společných prožitků, pak si často každý žije po svém a po nějaké době dochází ke vzájemnému odcizování, partneři si vlastně časem nemají co říci. Pro dobrý vztah je nutná jeho neustálá kultivace.
• Nevyřešené vztahy s původními rodinami: zásahy rodičů do života nově vzniklé rodiny mohou mít i destruktivní vliv, pokud nejsou pozice přesně a dobře určeny, což nemusí být vždy tak jednoduché.
• Nevyrovnaný vztah: ve smyslu rozdílnosti ve vzdělání nebo v kariérním úspěchu, žárlivost na druhého partnera a jeho úspěchy.
• Problémy s dětmi: neschopnost shodnout se ve výchovném přístupu vede často také ke krizím ve vztahu.

Akutní krize ve vztahu

Akutními krizemi jsou myšleny krize náhlé, mnohdy naprosto neočekávané. K nejčastějším takovýmto akutním krizím ve vztahu se řadí např. odhalená nevěra. Takováto událost obvykle roztočí kolotoč dramatických a intenzivních emocí, týkající se především nedůvěry v podvádějícího partnera, nedůvěry ve vztah, v jeho smysl a budoucnost. Odhalená nevěra přináší hodně bolesti, zranění, pocitů ponížení a nejistoty. S touto situací souvisí častá potřeba podváděného partnera okamžitě vztah ukončit, jedná se o bolestné téma, které často vede k nepromyšleným a unáhleným krokům a řešení. Kromě nevěry je také akutní krizí narození dítěte, i přes těhotenství ženy a očekávání příchodu potomka jde o záležitost velkých a náhlých změn po narození dítěte. Dochází k novému rozdělení světů partnerů, pro muže se tolik nemění, ale žena zůstává doma s dítětem a rozdílnost životních stylů může vést k mnohým neporozuměním potřeb toho druhého.

Negativní důsledky krizí ve vztahu

K nejčastějším negativním dopadům krizí ve vztahu patří uvažování o rozchodu, udržování vztahu v zájmu společných dětí, nevěra. Všechna tato nedobrá řešení jsou ale kontraproduktivní a vedou k patologickému klimatu v domácnosti, k neschopnosti komunikovat, k nechuti nadále spolu něco tvořit a plánovat.

Pokud je navíc krize vnímána jednostranně, pak signály volání o pomoc jednoho jsou málokdy druhým vyslyšeny. Náhlým prozřením je třeba pak až odstěhování partnera nebo podání žádosti o rozvod. Náhlé ohrožení existence toho, co bylo pro partnera běžné a samozřejmé vede k přehodnocení situace a náhlému řešení vzniklého problému, někdy už je ale pozdě. Nespokojenost ve vztahu by neměla zůstat dlouhodobě nepojmenována. Nebojte se mluvit o tom, co Vás trápí. Komunikace by měla být rozvojem lásky.

Jak řešit krize ve vztahu

Pokud stojíte o záchranu vztahu a jeho pokračování, pak se držte těchto základních pěti rad:

1. Pojmenujte problém

Pokud se vztah nachází v krizi, pak si uvědomte, že jde o běžnou součást soužití. Takovýto stav potká většinu z nás. Zkuste sami v sobě analyzovat, z čeho nesváry plynou a neutíkejte před jejich řešením. Zametat problémy pod koberec se nevyplácí. Pojmenujte, čeho se problém týká. Pojmenovaný strašák se stává hmatatelnějším a bude se vám lépe řešit.

2. Postavte se k problému čelem

Cítíte-li vztek či zklamání z toho, že vztah se nevyvíjí podle představ, zkuste nejprve vychladnout a uklidnit se. Postavte se k řešení problému čelem a přijměte jej jako výzvu. Nepropadejte pocitům zoufalství a beznaděje z toho, že veškeré Vaše předchozí pokusy o řešení se jeví jako marné a zkuste změnit strategii. Pokuste se rozhodně vyhnout vyhroceným střetům s partnerem. Sejděte se na místě nejlépe Vám zcela novém a zkuste o problémech hovořit. Přesvědčte se o tom, že i Vaše polovička má zájem situaci zlepšit a na překonání problémů pracovat.

3. Společně pracujte na budoucnosti

Zamyslete se nad tím, co Vám vztah dává a co je v něm pro Vás důležité. Hledejte možnosti změn a kompromisů, kterých lze dosáhnout. Zkuste nemít přehnaná očekávání, ta bývají kamenem úrazu i dobrých vztahů.

4. Najdete-li společná řešení, plánujte i společné chvíle

Odpoutejte se od skutečnosti, že Váš vztah prodělal krizi a myslete na změny, ke kterým by mělo dojít. Jedním z faktorů, který ke krizím přispívá, je nedostatek vzájemné komunikace a plnohodnotně stráveného času. Společné zážitky, aktivity a koníčky Vás stmelí.

5. Neztotožňujete-li se v názorech na budoucnost a na život, pak nekráčejte přes mrtvoly

Zjistíte-li, že se s partnerem v názorech na vývoj vztahu neztotožňujete, neustupujte přespříliš ze svého přesvědčení. Dříve nebo později by se to na vztahu stejně negativně odrazilo a vztah by skončil. Nezůstávejte s partnerem jen ze zvyku nebo kvůli dětem. Pokud Vás dělí diametrálně rozdílné názory na život, pak se dříve nebo později vaše cesty stejně rozejdou.