Romantika ve vztahu se dá kdykoliv probudit. Psycholožka radí, jak na to

Možná si teď říkáte, že s romantikou ve vztahu už nepočítáte, protože partner ji po několika letech soužití odmítá, nebo poněkud zlenivěl. Jenže všechno má své řešení. Chce to jen správně nasměrovat své jednání a chování. Není to ovšem jen jednostranná věc. Strhněte pro svůj zájem i lásku svého života!

Romantika ve vztahu nemusí „vyhasnout“

Většina párů upadá po čase do tzv. komfortní zóny a ocitá se v jakési rutině až monotónnosti. Je to vcelku logické, protože mnoho žen a mužů již pociťuje v dlouhodobém svazku bezpečí a jistoty. To ale ve výsledku způsobí ono vyhasnutí jiskry, která dva lidi svedla dohromady. Vytrácí se tak nejen romantika ve vztahu, ale i spontánnost a schopnost přicházet s něčím novým, neotřelým a dobrodružným. Psycholožka Shelley však tvrdí, že nic není ztraceno, pakliže cítíte alespoň onen pocit bezpečí a jistoty. Zkuste v sobě zase probudit energii a nevzdalujte se sobě navzájem!

Romantika ve vztahu se nedostaví z ničeho nic. Povídejte si jako dřív

Vzpomínáte si na dobu, kdy jste svůj protějšek doslova „bombardovali“ zamilovanými SMS a telefonáty klidně i během dne, kdy jste se nemohli vidět? A když jste byli spolu, trávili jste přímo hodiny povídáním o čemkoliv? Je to vcelku normální, protože jste se chtěli dozvědět o druhém co nejvíce a měli jste potřebu neustálého spojení. Jakmile se dostatečně poznáte a začnete spolu žít, může se tato snaha vytratit a s ní i romantika ve vztahu. Současně také může trpět vzájemná komunikace. Už tolik nenasloucháte a spíše jste hašteřiví, nebo máte v horším případě tichou domácnost. „Všímavost a přítomnost tady a teď při rozhovoru s partnerem dává druhému poselství lásky a péče,“ říká Dr. Sommerfeldt. Co to tedy znamená v praxi? Udělejte si na sebe čas a mluvte o životě, o vás dvou, o rodině i o plánech do budoucna…

Romantiku ve vztahu probudíte tím, že se znovu podělíte o své city

Přijde vám po letech soužití až příliš patetické říkat „miluji tě“? Pak své domněnky zažeňte a zkuste změnit pohled na věc. Psycholožka Shelley radí, abyste si nezapomněli projevovat úctu a lásku, kdykoliv vás to napadne. Neberte nic, co druhý udělá, jako samozřejmost. Poděkujte, pochvalte svou partnerku/partnera, zatetelí se štěstím! A i po dvaceti letech manželství si říkejte, že se máte rádi. Není na tom nic divného. I tímto způsobem můžete romantiku ve vztahu oživit.

Dr. Shelley Sommerfeldt také radí, abyste se nevzdávali ani po letech manželství projevů náklonnosti – tedy objímejte se, líbejte se, hlaďte se – zcela romanticky bez nutnosti intimního spojení. Podpoříte tím i zvýšenou produkci hormonu lásky, tzv. oxytocinu a hormonu štěstí endorfinu.

Romantiku ve vztahu znovu zažehnete, když zkusíte něco nového

Cítíte ve vašem partnerství silné známky stereotypu? Pak nastává čas nových impulzů. Nové zážitky probudí dávno ztracenou romantiku ve vztahu a posílí i vaši lásku. Zkuste udělat společně něco spontánního. Zanechte posedávání před televizí nebo postávání u plotny a vyjeďte společně na romantický víkend mimo město, ve kterém žijete. Zajděte si do kina na oblíbený film a pak poseďte u chutné večeře… Ať uděláte cokoliv, bude to dobrý impulz pro příznivou změnu. Ve vašem partnerství tak najednou zavane čerství vítr, který se stane úžasnou vzpruhou.

Romantika ve vztahu potřebuje uzdravit. Odpusťte tedy a očistěte svou duši

Výměny názorů a občasné hádky jsou v partnerství poměrně běžnou záležitostí a nejsou něčím nenormálním. Psycholožka Shelley však tvrdí, že opakovaný negativismus a „italská domácnost“ na denním pořádku romantiku ve vztahu začne ubíjet. Uzdravíte ji jedině tehdy, když vnitřně odpustíte. K tomu samozřejmě patří i otevřená komunikace. Tedy promluvte si o tom, co vás trápí a co byste chtěli jinak. Klidně zapátrejte v minulosti a snažte se problém vyřešit. Negativní nálady a zlosti vůči druhým totiž nejčastěji pramení z toho nevyřčeného, co zapadlo někde do neznáma, jako kostlivec do skříně… Může jít i o jakoukoliv křivdu – o které možná ve výsledku zjistíte, že tak vlastně ani nebyla myšlena.

Autor článku: Iveta Reinisch