Léčebné působení zvířat na naše zdraví i psychiku

Rytmus současné moderní doby odloučil člověka od přírody, změnil náš každodenní životního rytmus tak, že tyto změny bohužel často vedou k narůstajícímu stresu a psychickým i fyzickým obtížím. Terapie se zvířaty, známá také pod názvy animoterapie nebo zooterapie, využívá pozitivního působení a léčebného kontaktu zvířete a člověka.

Animoterapii nebo též zooterapii dělíme jednak podle druhu zvířete, využívaného pro terapeutické působení a dle využití animoterapie lze rozdělit na působení a pozitivní vliv psychický a fyzický.

Typy a formy animoterapie

Mezi neznámější a nejrozšířenější druhy animoterapie, se kterými se můžeme v praxi setkat, patří:

• Canisterapie – léčebné využití psa
• Felinoterapie – léčebné využití kočky
• Hipoterapie a hiporehabilitace – léčebné využití koně

Méně známými a méně rozšířenými druhy terapie se zvířaty jsou například:

• Ornitoterapie – léčebné využití ptactva
• Lamaterapie – léčebné využití lamy (často v rámci Ergoterapie – pracovní terapie)
• Delfinoterapie – využití léčebného působení delfínů
• Terapie za pomoci malých zvířat – nejčastěji se využívají akvarijní rybičky, plazi, různí drobní savci ( křečci, morčata, fretky) – pro chov a kontakt se zvířaty
• Terapie za pomoci hospodářských zvířat – (ovce, kozy, prasata, krávy…) – využívaná především v rámci pracovní terapie a farmingterapie u osob s psychosociálními problémy. Terapeutické farmy jsou ve světě rozšířené jakožto prostředek pro návrat lidí k přirozenému biorytmu a respektu k životnímu prostředí.

Zooterapii lze nadále dělit na Animal Assisted Therapy (AAT), kde je zvíře součástí terapeutického procesu a Animal Assisted Activities ve formě pasivní (pozitivně působí pouhá přítomnost zvířete – např. umístění akvária s rybičkami do čekárny u lékaře), ve formě interaktivní - rezidentní, kdy žije zvíře v daném léčebném ústavu permanentně a součástí terapeutického působení může být i péče o zvíře (využívá se především koček, králíků), forma interaktivní – návštěvní, kdy terapeut, většinou zároveň i pán zvířete dochází do ústavu (nejčastěji se psem – canisterapie).

Působení zvířete na člověka

Zooterapie je druhem léčebného působení, které využívá přítomnosti zvířete. Již samotná přítomnost živého tvora většinou vyvolává u klienta pocit klidu a bezpečí. Snižuje se nejen stres a napětí, prokázáno je dokonce i snížení krevního tlaku klienta. Zvíře má rovněž schopnost vyvolat u člověka silné emoce a tím podporuje psychickou stimulaci, uvolňuje komunikaci a všeobecně podporuje psychický i fyzický stav klienta. Využití tohoto působení je skutečně široké.

Prostřednictvím zvířete lze rovněž snadněji navázat terapeutický vztah mezi terapeutem a klientem.

Z historie animoterapie

Historie člověka je od nepaměti spojena se soužitím s domácími zvířaty, v průběhu let se vyvinula mezi člověkem a zvířetem jakási „sociální symbióza“. V současné době tato vazba ztratila mnohé ze své samozřejmosti, na jedné straně stoupá počet domácích zvířat chovaných ve městě, na straně druhé se zvětšuje odstup od přírody.

Od pradávna využívali lidé léčebný a pozitivní kontakt se zvířaty různým způsobem. Mezi první využívaná a domestifikovaná zvířata patří pes a některá hospodářská zvířata. Již od osmého století našeho letopočtu se setkáváme se zmínkami o tom, že byli k různým léčebným účelům využíváni psi.

Canisterapie

Canisterapie je jednou z forem zooterapie, která využívá pozitivního vlivu psa na psychiku a fyzické zdraví dítěte nebo dospělého. Zdraví je zde myšleno přesně v duchu definice zdraví World Health Organization (Světové zdravotnické organizace), jako stav úplné psychické, fyzické i sociální pohody. Úspěchy této metody jsou znatelné a subjektivně pozitivně hodnocené, ale i objektivně měřitelné. Lidé se v přítomnosti zvířete začínají lépe cítit, ožívají, jsou radostnější a pohotovější, neboť zapomínají na své problémy nebo bolesti, jejich psychický a fyzický stav i kondice se zlepšují.

Psi se mezi sebou dorozumívají především řečí těla, umět dobře číst řeč těla druhého psa nebo i jiného zvířete jim v minulosti zajišťovalo přežití v přírodě. Pes je nejstarším domestifikovaným zvířetem a za tu dobu, co žije s lidmi, se naučil dobře číst řeč těla člověka. Psi, kteří byli vychováváni v těsném kontaktu s lidmi, mají značnou schopnost vcítit do psychického a fyzického stavu člověka a podle toho se chovat, navíc jsou schopni instinktivně respektovat biologický věk člověka.

Při terapii samotnou je pak velice podstatný terapeut, který celou terapii vede, rozhodujícím faktorem je jeho zodpovědný a fundovaný přístup k terapii a povaha a výcvik psa. Terapie probíhá individuálně nebo ve skupinkách, ale vždy pod dohledem psovoda - canisterapeuta nebo tzv. canisasistenta.

Canisterapie je vhodné využívat u dětí s  fyzickým nebo mentálním postižením, u dětí s kombinovanými postiženími, ale i u dětí, které jsou fyzicky zdravé, ale trpí psychickými poruchami, problémy v chování, depresemi, apatií nebo jsou z citově chudého prostředí. Hojně je této terapie používáno při práci s týranými dětmi. Dobrých výsledků je dosahováno při práci s dětskými, onkologicky nemocnými pacienty.

Terapie se psy se úspěšně využívá i v geriatrii. V domovech pro seniory nebo léčebnách pro dlouhodobě nemocné často chybí taktilní podněty. Pes nebo i jiné zvíře může naplnit potřebu člověka po doteku, kontaktu, pomazlení. Je součástí komplexní terapie v geriatrii (demence, Alzheimerova choroba, Parkinsonova choroba, deprese, maladaptace, ztráta důvodu k žití,…). Dále je možné ji úspěšně využívat při navazování kontaktu s obtížně komunikujícími klienty, při práci s mentálně, či smyslově postiženými, u některých psychiatrických diagnóz (úzkost, deprese, fóbie), v logopedické a rehabilitační praxi (zde zejména jako motivační prvek), nebo při výskytu apatie.

Zřejmě nejznámější využití práce canisterapeutického psa je tzv. polohování se psy. Neobyčejně vysoká je úspěšnost canisterapeutického polohování a zároveň prohřívání, kdy dochází k uvolnění svalstva klienta. Viditelné výsledky této metody zaznamenáváme u klientů, kteří trpí svalovými křečemi a třesem. Člověk totiž reaguje nejen na teplotu těla psa ( je o několik stupňů vyšší, než je tomu u člověka), ale rovněž na rytmus jeho srdce a dech, čehož se využívá v relaxaci se psy. Během takovéto relaxace dochází k celkovému zklidnění  klienta, často se tímto způsobem rovněž upraví jeho krevní tlak i nálada.    

Během každé takovéto canisterapeutické jednotky musí být přítomen canisterapeut, případně i fyzioterapeut. K terapii se psy se využívají pouze canisterapeutičtí psi s osvědčením v doprovodu osoby, pro kterou bylo osvědčení vydáno.

Při využití této metody je nutno přihlédnout k alergiím na zvířecí srst a sliny nebo patologickému strachu ze psů, pro tento druh terapeutické práce s dětmi je vždy zapotřebí souhlasu rodičů.

Felinoterapie

V České republice je felinoterapie neboli terapie za přítomnosti kočky méně známým pojmem. Není totiž tak rozšířenou léčebnou metodou, jako canis nebo hipoterapie. Její přínos a pozitivní účinky by však bylo chybou opomenout. Její využití je ideální v léčbě neuróz, stresu, neklidu, léčení psychických potíží, pocitů neklidu a úzkostí.

Nespornou výhodou felinoterapie je, že může probíhat i v omezených prostorových možnostech.

Hipoterapie a hiporehabilitace

Hlavní klientskou skupinou využívající léčebného působení koně neboli hipoterapie a hiporehabilitace jsou děti s DMO – onemocněním dětskou mozkovou obrnou. Tohoto způsobu léčby využijí rovněž klienti s narušenou hybností různého druhu – skolióza, narušený nebo omezený pohyb v důsledku různých onemocnění a úrazu, ztráta končetin a podobně. Hipoterapie je ve své podstatě metodou fyzioterapie, která využívá přirozený pohyb a krok koně, využívá přenosu impulzů pohybu koňského hřbetu na klienta. Klient zaujímá na hřbetě koně takovou polohu, která odpovídá jeho možnostem, tedy pokud není schopen polohy vsedě, vleže nebo s oporou o předloktí. Kůň má podobný pohybový stereotyp jako člověk, tudíž je při tomto typu rehabilitace nucena centrální nervová soustava člověka reagovat a zpracovávat vjemy a impulzy, jako by tomu bylo u normální lidské chůze.

Při jízdě na koni je člověk nucen udržovat rovnováhu a kontrolovat své pohyby, což má pozitivní vliv na posílení koordinace pohybů, posílení stability, zvýšení pohyblivosti klienta. Teplota těla koně napomáhá fyzickému uvolnění, následkem tohoto působení se dostavuje celkový psychický odpočinek člověka a uvolnění psychické i fyzické. Podobně jako je tomu u felinoterapie a canisterapie působí hipoterapie psychoterapeutickým účinkem.

Zooterapie je doplňková metoda podpory zdraví vhodná pro děti, dospělé i seniory. Kontakt se zvířetem přináší psychické uvolnění a pohodu a celkově pozitivně působí na fyzický i psychický stav člověka. Zvířata nás zkrátka dokážou léčit a udržovat nás v lepší psychické pohodě. Terapie se zvířaty podporují fyzické, sociální, emocionální i kognitivní funkce.