Příčiny strachu, úzkostí a panických atak

Dětství je klíčovým obdobím pro vznik později se projevujícího strachu, úzkostí a panických atak i v případě, že k nim dispozice v rodině nejsou. Dítě si může příčiny pozdějších prožitků strachu, úzkostí a panických atak odnést do života jak z nevlídné, tak z láskyplné výchovy, během níž se rodiče např. varováním, projevováním obav nebo pochybnostmi, snaží své dítě chránit. Výsledek vlídné i nevlídné výchovy je tak často shodný. V emočním nastavení dospělého je spousta strachu, pocitů ohrožení, nejistoty a méněcennosti, končící beznadějí a bezmocí.

Souvislosti mezi strachem, úzkostmi a panickými atakami

• Strach vzniká z negativních představ určitých situací nebo věcí, ze špatných zkušeností, z pocitu nejistoty a skrývá mnoho obav spojených s ohrožením. Má své konkrétní příčiny, a i když jej nemáme rádi, je ve zdravé míře prospěšný. Dokáže nás ochránit před nebezpečím, umí vyslat mysli varování a zbystří naše smysly. Dokáže také ale omezovat, zrazovat od realizace vytoužených cílů a zbavovat sebedůvěry i sebevědomí. 

• Úzkosti se oproti strachu umí vkrádat do života zdánlivě bezdůvodně a nenápadně a pro trpícího člověka je obtížné jejich příčiny odhalit. Mají však svůj původ právě v dlouhodobě prožívaném a narůstajícím strachu, pocitu nebezpečí či viny, nejistoty a nespokojenosti. 

• Panické ataky jsou pak výsledkem kombinace neadekvátní míry strachu a úzkostí. Z intenzity nashromážděného strachu čerpají sílu svého projevu. K postižené psychice se přidává svírání hrudi, ztížené dýchání až obava z udušení, bušení srdce, kolísání tlaku, pocení nebo chvění. Paralyzují člověka natolik, že se u něj vytrácí i schopnost cokoliv tělesně dělat nebo vyjít z domu, mluvit s lidmi, a tak podobně. Mohou člověka vyřadit z prožívání plnohodnotného života.

Léčba strachu, úzkosti a panických atak 

Pocity strachu utlumují antidepresiva, úzkosti zmírňují anxiolytika a při silných negativních psychických stavech je akutní farmakologická pomoc na místě. Léky ale nemohou z mozku odstranit důvody ke strachu, úzkostem nebo panickým atakám. Proto nejsou z dlouhodobého hlediska progresivním řešením pro zlepšení kvality života v tomto směru. Příčiny negativních stavů je nutné individuálně odborně nalézt, správně definovat a změnit v osobním emočním nastavení, jehož stav stojí opakovaně u zrodu prožívání silných negací. Až pozitivní změny emočního nastavení se mohou stát přirozeným a trvalým zdrojem pro nastolení klidu, vyrovnanosti a spokojenosti jak v osobním životě, tak v okolním světě.

Marta Němečková