Po roce opět chodí Mikuláš? Je tato tradice v pořádku nebo může dětem značně ublížit? Psycholožka Jitka Bukáčková radí, jak si Mikuláše s dětmi užít

Mikuláš, čert a anděl. Všichni jsme si setkávání s nimi jako malí zažili. Dnes se však mluví o tom, že pro malé děti rozhodně nejsou dobrou tradicí. Proč tomu tak je?

„Ano, všichni jsme to zažili, dokonce spousta z nás má do dneška při představě čertů nepříjemný pocit. Proč vystavovat svoje ratolesti něčemu takovému, je to opravdu nutné? Někdy mám pocit, že čerti by měli napravovat absenci výchovy. Když maminka křičí na malé dítě: „Počkej až přijdou čerti a ukáží ti nebo dokonce si tě vezmou sebou!“ Toto je tradice, nebo nedostatečná autorita?“

Mnoho dospělých dnes hovoří i o tom, že mají z dětství na Mikuláše negativní vzpomínky. Právě v souvislosti se strašením. Jak to může dítě poznamenat?

„Je to pravda, strach může opravdu poznamenat malé dítě až do konce života. Samozřejmě záleží na více aspektech, například jak je dítě staré, jak je vnímavé, jak se cítí bezpečně v kruhu rodiny... Jinak se k celé tradici staví desetiletý ostřílený téměř puberťák, jinak malé vyděšené dítě předškolního věku.“

Hovoří se dokonce i o traumatu. Skutečně může tato tradice citlivému jedinci trauma přivodit?

„Ano může. Malé děti totiž nedokáží rozlišit realitu od fantazie. Pro ně je normální, že autíčka mluví, lesy jsou plné víl a skřítků, no a čert je prostě čert. Když přijde „dospělák“  převlečený za čerta s hrůzostrašnou maskou, rachotí řetězy a mává pytlem, do kterého sbírá nezbedy, je na problém zadělané. A jak potom takové trauma vypadá? Dítě je ze všeho vystrašené, v noci má noční děsy, bojí se tmy, často se začne i pomočovat, může se objevit tik, kousání nehtů a podobně.“

Radíte tedy, abychom si domů Mikuláše nezvali? Případně je lepší třeba jen dětem popovídat o svatém Mikuláši, o tradicích a nechat balíček za oknem?

„To si vůbec nemyslím, určitě bych tuto tradici nezavrhovala. Ale je třeba k tomu přistupovat s rozumem. Takový Mikuláš, kterého doprovázejí andělé, určitě udělá dětem radost. A pokud bude i čertík, tak hodný. Ne hrozící, rachotící a děsící.“

Pokud už jej přeci jen pozveme a přijde, jak by taková návštěva měla vypadat, aby se děti nebály?

„Mělo by to být o radosti, děti by měli v klidu přednést básničku, mělo by se hodně chválit, protože dnes se spíše kritizuje a srovnává. No a pak z našich ratolestí vyrůstají nejistí jedinci, kteří si nevěří. Prostě návštěva Mikuláše by měla být pro dítě příjemný zážitek. Určitě nenasazovat hrůzostrašné masky čertů, nevyhrožovat, nerachotit, nekřičet. Opravdu nevidím důvod, proč by se děti měly bát. Myslím, že od nepaměti se v lidech vědomě vytvářeli pocity strachu, protože když se báli, tak poslouchali. A to už přece nechceme.“ 

Domov je pro dítě synonymem bezpečí a najednou se tam přiženou cizí, navíc mystické bytosti, a začnou se jej vyptávat a strašit. To asi není moc v pořádku, že?

„Určitě ne. Když už si zvete čerty, měly by stát spíše vzadu, dominantou návštěvy by měl být Mikuláš a andělé. Ti symbolizují dobro, a to by mělo být vidět.  Rodiče by během jejich návštěvy určitě měli být stále u dětí, aby jim dávali jistotu a pocit bezpečí. Měli by pořád kontrolovat reakci dítěte a pokud vidí, že se bojí, tak zakročit a postavy vykázat.“ 

Čerti dnes na Mikuláše nosí opravdu strašidelné masky. Že i dospělému mnohdy běhá mráz po zádech. Bylo by řešením čerty z domácí návštěvy úplně eliminovat?

„Myslím, že postava čerta vůbec není špatná, vždyť čerti od nepaměti napravovali hříšníky. Ale v žádných pohádkách není čert líčený jako hororová postava, spíše jako nešika. Děti by měly mít hranice a vědět co nemohou – to je výchova. Ale nemůžeme jednou za rok začít vychovávat tím, že strašíme čertem.“ 

Máte tip na to, jak ideálně zachovat tradici a přitom dětem neublížit? Co byste doporučila?

„Návštěva Mikuláše by měla být o těšení, o radosti, napětí, ne o STRACHU. Určitě bych doporučovala, aby vše probíhalo v klidu. Mystické bytosti, aby byly ukázněné, střízlivé a uvědomovali si, že jejich úkolem není děsit. Určitě by se měly chovat dle věku dítěte. U předškoláčků by čerti měli být hodně v pozadí, nebo počkat venku na ulici. Možná i ve školkách by stačilo, kdyby chodil pouze Mikuláš a andělé. Spousta malých dětí se bojí a ještě k tomu všemu ve školce není nablízku rodič, který by je chránil. Měla by to být krásná tradice, ne horor. 

Přeji vám všem laskavého Mikuláše, hodné anděle a legračního čertíka.“  

Autor článku: Monika Poledníková