Dítě - nejdůležitější okamžiky v jeho vývoji

Vývoj, kterým dítě projde v dětství, má přímý vliv na jeho další působení a život. Podíváme se na některé základní momenty, které ovlivňují vývoj lidské bytosti. Sami na sobě si uvědomujte, co se dělo ve vašem vlastním případě, když jste byli dětmi.

Početí

Vývojem lidské bytosti se budeme zabývat od fáze početí. Již na tomto místě je lidská bytost ovlivňována tím, co se kolem ní děje. Co kdo říká, co dělá, jak se chová otec k matce i opačně.  Už zde se mohou tvořit zárodky prvních problémů, zejména u tzv. nechtěných dětí. Jsou to chyby nevědomých rodičů. Takových chyb je třeba se vyvarovat. Pokud už nastaly, pak si uvědomte, že to nejsou zcela určitě jen vaše chyby, ale chyby, které jste získali prostřednictvím nevědomosti svých rodičů a oni svých atd. Pro vás je k ničemu pátrat po tom, kdo za co může. Je potřeba uvědomit si veškeré chyby a osvobodit se z jejich vlivu. To je možné v jakémkoliv věku. Čím dříve, tím lépe.

Těhotenství

V těle matky prochází nová lidská bytost celým vývojem fyzické formy na této planetě. Je to nezbytné k uvědomění si své pozice. Během této doby je již vlastní bytost (duše) přítomna v těle matky a učí se od ní reagovat na různé podněty. Je to velice důležité období. Přestože tělo je zejména zpočátku ještě ne zcela podobné člověku, vlastní bytost je již přítomná. Dítě je plně vědomé a jeho existence v přítomnosti je dokonalá. Postupně jak se vlastní tělo vytváří a je už ovlivňováno vnějšími faktory, vzniká potřeba realizovat se, narodit se. Už v této fázi je znát, zda je vztah, kam dítě přichází, harmonický či nikoliv.

Porod

Lidská bytost přichází na svět přesně. Nepřichází ani dříve, ani později, přichází právě tehdy, jak to potřebuje pro svůj vývoj. Těsně po narození je dítě velmi zranitelné. Otec by měl být vždy přítomen u porodu. Tak, jak se matka sama fyzicky účastní poslední fáze narození dítěte do této reality (hrubohmotně), tak se totiž jeho otec účastní poslední fáze narození jemnohmotně. Porod je totiž aktem mužského principu v ženě, který rozděluje, rodí (tvoří). Proto přítomnost otce (přítomnost jeho části ženského principu) nenahraditelně doplňuje celek stvoření. Přítomnost otce při porodu dává dítěti zprávu: „Jsi tu správně, čekáme na tebe oba dva. Vše je celistvé, úplné a v jednotě, v harmonii.“

Ruce otce jsou první, které dítě po porodu drží, a ihned je dává matce. Dítě tak pocítí přítomnost a ochranu (přijetí) od otce a vzápětí přijetí matky, které se projeví přiložením k prsu. Je tím nastartována základní komunikace mezi matkou a dítětem, nahrazena komunikace pupeční šňůrou. Tak jak se postupně „rozebíhá“ nový způsob komunikace (kojení), je třeba nechat přirozeně „doběhnout“ původní způsob (pupeční šňůra), nepospíchat s přestřižením.

Když si uvědomíte, jak se prováděly porody za posledních  50 let, není se čemu divit, proč je tolik lidí s psychickými problémy. Pokud jakkoliv neodpovídá vaše skutečnost výše uvedenému popisu, pak všude tam, kde se rozchází, hledejte odpovědi na své otázky. Kojení je jedna z nejdůležitějších forem komunikace dítěte s matkou a s prostředím. U toho se chvíli zastavíme.

Kojení

Ježíš praví k ženám:
„Neplačte nade mnou,
nýbrž plačte samy nad sebou
a nad svými dětmi!
Neboť hle, přijdou dnové, kdy řeknou:
Blaze neplodným a lůnům, která nerodila, a prsům, které nekojily!“
Luk 23,28

V tomto výroku se zrcadlí zoufalství situace, kdy je společnost natolik pomýlená a vzdálená od své přirozenosti, že je „v pořádku“, pokud ženy nekojí, nebo dokonce vůbec nerodí a věnují se třeba své „práci“, svému fyzickému vzhledu apod.

Uvědomte si, jak to bylo s kojením v době vašeho dětství. Postupně končí éra mléka a na něm založené dětské náhradní stravy. Uvědomte si, co z hlediska energeticko-informačního může dát dítěti mléko krávy. V kravském mléku je pouze informace o tom, kým je. Krávou. Zde je základ stádotvornosti lidí odkojených kravským mlékem. Vždyť tyto děti byly nuceny přijímat jako potravu kravské mléko. Co víc – místo mléka mateřského (lidského)!

Naprosto nesmyslná jsou vysvětlení o nějakých výživných látkách a podobně, které dítě potřebuje a které jsou v kravském mléku obsaženy. V době komunismu ve východním bloku byl tento způsob „kojení“ tak rozšiřován, že dokonce začal vznikat dojem (u starší generace přetrvává dodnes!), že kojit (déle než pár měsíců) je něco nenormálního, nepřirozeného, dokonce pro ženu škodlivého. Zde hledejte původ svého ovládání přítomnými bytostmi. To, že je to vůbec možné a (upřímně řečeno) tak snadné vás ovládat. Kdo jiný by také stál v pozadí tak nesmyslného činu kojit lidskou bytost kravským (či jakýmkoliv jiným) mlékem? Byly to přítomné bytosti prostřednictvím rozumu (vědy) tedy mužského principu (vnější, rozdělující). To, že se tak snadno vzdáváte vlády nad sebou, je mimo jiné zapříčiněno naprosto nesprávnými informacemi z dětství. Jednou z prvních a nejzásadnějších je právě nedostatečné kojení matkou. Právě proto se stále cítíte tak nespokojení, ať děláte co děláte, dřív nebo později se opět ten pocit dostaví – nespokojenost. Lekce slova: ne-spo-kojení. Nebyli jste dostatečně kojení svou matkou. Tady vůbec nejde o nějaké látky a živiny, jak uvádí rozumem ovlivněná věda (medicína). Kojení je širokospektrální prostředek komunikace. Dítě má na horním patře místo (jakýsi „senzor“), jímž s matkou komunikuje. Naopak žena má toto místo na bradavkách. Tím, že má dítě bradavku v ústech, dochází k přenosu informací.

Mateřské mléko

Nejen mateřským mlékem živa je lidská bytost (dítě). To je vysvětlení, proč někdy děti vyžadují kojení bez vnějších (rozumových) příčin a proč někdy, sotva se přisají, tak se hned odvrátí. Došlo v tu chvíli „jen“ ke komunikaci, výměně informací mezi matkou a dítětem.

Tak jak si dítě samo říká (komunikací s bradavkou), jaký obsah mateřského mléka potřebuje, podobně se tímto způsobem i dozvídá, co se děje. Vidí např., že matka pláče, ale nechápe proč – jeho aktuální zkušenost mu nedostačuje na to, aby děj pochopilo. Pak si dítě žádá o přiložení k prsu. Dítě si chtělo třeba jen něco potvrdit. Představte si, jak se asi cítí dítě, které nemá tuto příležitost. Kolik nezodpovězených otázek právě z období věku kojence zůstává uloženo v podvědomí. Třeba odložená miminka v kojeneckých ústavech.

Pokud po přečtení těchto řádek cítíte nějaké děje „uvnitř“ sebe sama, je to znamení, že tato oblast je u vás nevyřešená. Jak opět dosáhnout harmonie? Zkuste si uvědomit, že odpouštíte své matce, že ona neuspokojila plně vaši biologickou potřebu, pokud se tak stalo. Proto se uvnitř cítíte nespokojení. No a pokud již víte, nečiňte tak svým dětem. Pokud se už tak stalo, omluvte se jim. Pokud nemáte odvahu, učiňte tak v duchu. Opakujte jim tuto omluvu tak často, jak budete potřebovat. Slyší vás a potřebují slyšet pravdu, stejně jako vy.

Poslouchejte instinkt

Další základní potřebou je, aby dítě bylo během prvních let života doslova přilepené na matce. To vidíme u různých domorodých kultur, kde ženy mají svou pozici a nikdo jim neříká, co mají se svými dětmi dělat (zejména ne muži). Pokud jste ženou, vnímejte své instinkty. Jako matka víte, co máte dělat. Jen to dovolte, věřit (si). Pokud ještě nejste matkou, nemějte strach z toho, co přijde, budete vědět, co máte dělat, jak se starat o své dítě. Vždy v přítomnosti budete mít dostatek informací. Dovolte si vědět, dovolte si využívat mimosmyslového vnímání, které jako žena máte ­aktivní.

Úloha muže

Pokud jste muž, respektujte svou ženu. Raďte pouze, pokud jste o radu požádáni. Bude to pro vás duchovní cvičení ve zvládání svého ega, neboť kdo jiný chce mít pravdu a kdo jiný v muži ví nejlépe, co má či nemá jeho žena dělat, cítit nebo vnímat? Vaše žena vám dá více lásky, než si rozum umí vůbec představit, pokud ji budete respektovat. Co může nevědomý muž vědět o porodu? Kdyby byl u tisíce porodů, poznal by leda jejich vnější projev. To je mužský způsob. Nikdy by nevěděl, co žena prožívá, co cítí. Buďte své ženě oporou, ochraňte ji a dodávejte jí sebevědomí tím, že budete respektovat její rozhodnutí. Dovolte jí chybovat. Stůjte při ní, nikoliv za ní. Chraňte ji, nehlídejte ji! Neviňte se z ničeho, uvědomte si, že to jsou jen chyby, které pramení z toho, že jste prostě nevěděli, jak to je. Kdykoliv můžete vše napravit, nikdy není pozdě.

Mějte dítě stále u sebe

Řekli jsme si, že dítě má být v těsném kontaktu s matkou. Zejména v prvních letech života (první tři roky jsou nejvíce potřeba). Mnohdy mají ženy pocit, že nevědí, co s dětmi dělat, kam je dát. Domnívají se, že nemůžou to či ono dělat, kvůli dětem. Tuto informaci jim (dětem) předávají. Jak se děti asi cítí? Mít dítě u sebe není takové omezení, jak se na první pohled zdá. Domorodé ženy nosí děti v šátku na svém těle pevně připojené. Berte si k sobě své dítě tak často, jak jen to půjde. V kočárku vezte nákup a dítě neste v ruce, je to lepší než naopak.

Žena má pocit, že se musí věnovat dítěti. Na to potřebuje čas, ale ten potřebuje i na domácí práce apod. To je ale zásadní omyl. Dítě totiž ze všeho nejvíc potřebuje prožívat běžný život. Nikoliv být ve svém „dokonalém“ pokojíku a hrát si s „dokonalými“ hračkami. Smyslem jeho her je totiž poznávání a jen poznávání ho může plně uspokojit. Co to znamená pro ženu (muže)? Znamená to zabývat se svými aktivitami naprosto stejně jako jindy (dřív). Dítě tu není pro to, aby své rodiče omezovalo, ale aby je učilo. Aby si uvědomovali! Uvědomte si, že vás nikdo nemiluje tak jako vaše dítě, nikdo vám tak bezmezně nevěří.

Pokud budete tuto přirozenost respektovat, najednou zjistíte, že nemáte méně času než dřív. Navíc svému dítěti umožňujete spolu s vámi prožívat běžný den, život takový, jaký je. Právě to dítě zajímá! Proto přišlo právě k vám, protože potřebuje právě vaše životní zkušenosti. Lepší otec není ten soused, co hraje na zahradě s dětmi fotbal. Lepší matka není ta sousedka, která stále peče koláče nebo vymýšlí dětské hry. Jste to vy, právě vás si vaše dítě vybralo. Nesuďte se podle „obecných“ norem, jak to „má“ být.

Zabývejte se tím, co potřebujete, a přitom mějte dítě u sebe. Nevnímejte své dítě jako omezení. Ono vás tak také nevnímá a to by mohlo lépe než vy. Dítě totiž žije vědomě v přítomnosti. Nechápe zatím čas, řídí se instinkty těla. Ty jsou správné.

Jak to vnímá miminko

Představte si, že si přijdete do této reality užít, hrát tuto velkolepou hru. Vnímáte zvuky, barvy, doteky a chcete víc. Chcete poznávat a odhalovat. Používáte své smysly, kterými poznáváte a uvědomujete si hrubohmotný svět. Jste připraveni. Potom přijde vaše ustrašená matka, která se vás bojí i dotknout. Prošla všemi dostupnými kurzy, přečetla všechny doporučené knihy. Zná syndrom „náhlého úmrtí kojence“ a „dává pozor“. Váš pokojík vybavila tím nejdražším (tedy nejlepším), co si mohla dovolit, na ničem nešetřila (leda na sobě, což vám možná později mlčky vyčte). Kouká na vás jako na zjevení. Kojit přestala po několika týdnech, prý to stačí a moderní strava je plnohodnotná, tak to píšou na letáčku z lékárny a taky si nechce zničit prsa (manžel by si mohl najít jinou). Máte pod sebou nějakou zvláštní elektronickou věc, která hlídá, jestli dýcháte. Ležíte v tichu svého (dokonalého) pokojíčku a koukáte na nehybné předměty kolem vás. Všude ticho a tlumené světlo. Matka vybavená informací, že nesmí reagovat na pláč, jinak bude dítě rozmazlené, dovádí tuto dovednost k „dokonalosti“, po několika týdnech spolu s odstavením od kojení dává dítě spát do jiného pokoje, než spí ona. Zoufalý pláč miminka, které je přítomné a nechápe čas, naznačuje cosi podivného. Je potřeba vytrvat a v tom pomáhá zásadový otec, který ví, že pravidla je potřeba vštěpovat dítěti od útlého dětství, aby nám pak nepřerostlo přes hlavu. Horor mateřství a dětství se začíná rozbíhat na plné obrátky. Dva ustrašení rodiče, kteří netuší, co se děje a co mají dělat, se řídí vnějšími informacemi (mužského principu). Dítě se to od nich pomalu, ale jistě učí. Postupně zjistí, že přiblížit se k rodičům lze prostřednictvím nemoci. Naučí se vytvářet chronické nemoci, které ho dostanou zpět do očekávané blízkosti rodičů, do náručí matky. Potřebuje dotek, objetí, takže jako první přicházejí různé druhy ekzémů.

Co s tím?

Uvědomte si, že pro dítě je přirozené a očekává to, že bude žít vaši každodenní práci. Tím mu dáte víc nežli tím, že si na něj denně vyhradíte dvě hodiny, během kterých se mu „plně“ věnujete. Dítě totiž vnímá, že jste uvnitř nespokojení, když si s ním hrajete, protože máte ještě nedodělanou práci. Dítě si to neumí vysvětlit jinak, než že za to může, a pocit viny je na světě. To je chyba. Objímejte své dítě vždy, když to potřebuje.

Respektujte dítě, neočekávejte nic. Zejména nepředjímejte, jaké bude, co bude nebo nebude dělat, jak se zachová v té které situaci. Chovejte se k němu jako k vítanému hostu. Své dítě berte jako sobě rovné. Pokud tak nečiníte, berete mu božskou podstatu. To je důvod, proč je bůh oddělen od lidí, tedy z pohledu mužského principu. To je důvod, proč se lidé nevnímají jako bohové, jako jeho součást. V předchozí době s dětmi bylo zacházeno jako s podřadným člověkem. Nerespektovaly se. Podobné principy chování přenášíte i vy na své děti. Vždyť si to uvědomte.

Potřeby dítěte

Rodič ví přece lépe než dítě, kdy má dítě jíst. Ví lépe, co mu chutná a kolik toho má sníst. Kdy má jít na záchod. Jak má a jak nemá vypadat jeho výkal. V jakém má být množství. Kdy je toho málo a kdy moc. Kdy a jak má spát. Kdy se má vzbudit a podobně. S čím nebo s kým a jak si má hrát. Přitom právě od dětí se máme tolik co učit.

Vzpomeňte si, jak vás to omezovalo, když s vámi podobným způsobem jednali. Doma, ve školce, ve škole. Vzpomeňte si a uvědomte si své pocity. Máte tu moc toto prokletí zastavit. Zastavit ho pro sebe, pro své děti, pro všechny zúčastněné. S tím souvisí i povinnost – něco musíte. Pokud něco musíte, pak se jedná o zjevnou absenci bezvýhradného přijetí. Pokud jste v prostoru bezvýhradného přijetí, pak nic nemusíte. Stejně tak je to s dětmi. Veďte své dítě přirozenou cestou potřeby, nikoliv podmínkami a příkazy.

Vzájemná komunikace

Velkou chybou je neodpovědět, pokud se dítě ptá, nebo mu odpovědět nějakou hloupost, jen abyste něco řekli. Uvědomte si, že dítě je tím nejlepším učitelem, kterého můžete mít. Je to úžasná zkušenost, pokud ji přijmete. Dítě s vámi jedná z přirozenosti v úrovni očí. Což mnozí rodiče a zejména prarodiče vnímají jako nedostatek úcty. Dítě se nepovyšuje, ale ani se neponižuje.

Pokud mluvíte s dítětem, komunikujte v úrovni očí. Sedněte nebo klekněte si k němu dolů na zem. Nekoukejte svrchu ani ho nezvedejte nahoru k sobě, ztrácí tak pevnou půdu pod nohama, ztrácí tak kontakt se Zemí, s matkou.

Vztah s vlastními rodiči

Náš vztah s dětmi je ovlivňován naším vztahem s vlastními rodiči. Jde o velmi citlivé téma. Řada lidí se přes něj nedostane a právě v tom je ten problém. Lidé stále hledají způsob, jak toto téma obejít, jak se jím nezabývat. Přecházejí mezi různými duchovními směry, nebo se uzavřou v nějakém dogmatu. Neustále hledají tu správnou cestu, kde by se nemuseli zabývat svým vztahem se svými rodiči. Ten mají už přece dávno vyřešený, a pokud jim nějaký terapeut řekne, že ne, pak to berou tak, že už si nevěděl s jejich problémem rady a „vytáhl“ osvědčené téma.

Tomáš Keltner

...pokud se chcete dozvědět více, doporučujeme vám koupit si knihu Transformace vědomí - viz. doporučený produkt k článku.