Epilepsie u dětí se řadí mezi nejčastější chronická onemocnění

Existuje opravdu velké množství chorob, co mohou postihnout ty nejzranitelnější z nás – děti. Epilepsie se bohužel řadí do kategorie takových, které se vyskytují velmi často. Správná léčba se pak odvíjí především od pečlivé diferenciální diagnostiky a individuálního přístupu, protože epilepsie u dětí se vyznačuje velmi specifickými rysy. O chronické epilepsii se hovoří v případě, že jedince postihnou nejméně dva spontánní záchvaty po sobě.

Epilepsie je i v dnešní době, kdy se informovanost a osvěta šíří společností mnohem rychleji než dříve, mnohými brána jako duševní onemocnění. Tak vznikají předsudky a zbytečný strach z toho, že takto nemocné dítě je nebezpečné nejen pro sebe, ale také pro okolí. Ale tak to rozhodně není. Epilepsie má příčinu v aktivitách mozku, mnohdy velmi špatně odhalitelnou. Z čehož vyplývá i to, že epilepsie jako taková není jen jednou nemocí s daným souborem příznaků, je známo na 15 různých typů. I proto je brána odborníky i laiky za jedno z nevyzpytatelnějších onemocnění vůbec. Co tedy epilepsie u dětí znamená a jak je povětšinou vedena léčba? I tím se zabývá tento článek.

Epilepsie u dětí je jiná než u dospělých

I když to mnozí netuší, epilepsie v dětském věku se značně odlišuje od forem, které mohou postihnout dospělého člověka. Stručně a obecně řečeno za to může fakt, že dětský mozek se teprve vyvíjí (zhruba v 6 letech začne skutečně dozrávat) a spousta procesů v něm zdaleka neprobíhá tak, jak tomu bude (nebo by mělo být) později. Epilepsie u dětí je tedy oproti té pozdější definována mnohem pestřejší paletou záchvatových stavů. Některé jsou přímo vázány na věk dítěte. O tom, jak časté toto onemocnění je, svědčí čísla statistik, která udávají, že v Evropě jí trpí přibližně na 3 miliony dětí (každé páté dítě má určitý typ záchvatu), i když to číslo může být mnohem vyšší, protože často o nemoci nikdo netuší, protože záchvaty mohou být zpočátku nepatrné a nikdo jim nemusí připisovat žádný význam.

Dětská epilepsie – příznaky

Nelze přesně popsat všechny příznaky, které s sebou epileptické onemocnění do života dítěte přináší. Některé se objevují zřídka, jiné souvisí s věkem. Obecně je ale možné přiblížit shrnutí pěti základních skupin, z nichž lze pak dělat náhled na celkové onemocnění:

• poruchy vědomí
• motorické příznaky (křeče, snížení či ztráta svalového tonusu, přechodná obrna apod.)
• somatosenzorické příznaky (čichové, sluchové nebo zrakové poruchy)
• vegetativní příznaky (změny reakcí zornic, změny barvy kůže, zvracení, pocení apod.)
• psychické příznaky (souvisí s poruchami vědomí – bludy, halucinace apod.)

Projevy (tedy záchvatové stavy) epilepsie u dětí přicházejí zpravidla v menší intenzitě a ta se postupně zvyšuje. Stejně jako i frekvence. Traduje se, že záchvaty během puberty nebo po ní vymizí, ale ani to není zcela pravda. Může se sice stát, že epilepsie skutečně sama odezní, vždy je však vhodné zahájit včasnou léčbu, aby se snížilo riziko, že toto onemocnění zanechá menší či větší následky.

Epilepsie u dětí – léčba

Základem a bezpodmínečnou podmínkou úspěšné léčby je rozpoznání a bezchybná klasifikace typů epilepsie a popis všech jejích projevů. Jen tak lze zvolit nejlepší strategii, která bude plně korespondovat se zájmem o zachování kvality života dítěte i jeho rodiny. Léčba by proto určitě neměla být vystavena na urputném odstraňování projevů, ale především na zmírňování obtíží a smíření se s novými životními návyky. Samozřejmou součástí terapie jsou ale farmakologické postupy zahrnující užívání antiepileptik, výjimkou není ani využití neurochirurgie, kdy se přistupuje k provedení operace mozku.

Jestliže zvolené medikamenty nepůsobí tak, jak mají, určí se jiná. Šance na úspěch však s každým nově podávaným lékem výrazně klesá. Vyčerpají-li se možnosti, které farmakoterapie nabízí, je dětský pacient považován za rezistentního a je třeba většinou podstoupit nastíněnou operaci mozku.

Nejen léky či operace jsou však jedinými cestami, po nichž se musí nemocný vydat. Epilepsie u dětí znamená pozměnit návyky a celkově životní rytmus. V tomto ohledu závisí samozřejmě veškerá vůle na odhodlání rodičů dosáhnout požadovaných změn. Jedním z nejdůležitějších bodů je určitě pravidelný spánkový režim, střídající se s obdobím bdění. Je nutné omezit situace během dne, kdy by dítě mohlo usnout a chvilku si pospat. V některých případech je také doporučováno omezení sledování televize či hraní her na počítači. Netřeba připomínat, že dítě s epilepsií by nemělo být vystavováno zátěži, a to jak fyzické, tak psychické. Do nového životního stylu je třeba zapojit nejen rodiče, sourozence, ale také osoby, které pravidelně přichází do styku s nemocným. Znamená to tedy seznámit s danou situací učitele ve školce či škole, případně i blízké kamarády.

Co dělat a nedělat při záchvatu?

Postihne-li dítě záchvat, je nutné, aby jeho okolí reagovalo. Možná jste se už i vy ocitly v takové situaci, ale na základě obav z toho, abyste nemocnému neublížili, jste vůbec nevěděli co dělat. Podívejme se proto na základní doporučení, jak se zachovat, když vaše nebo cizí dítě postihne záchvat epilepsie.

Epilepsie u dětí je velmi zákeřným onemocněním, jehož nástup mohou předznamenávat i nepatrné detaily. Stačí i nepřítomné vteřinové zahledění, z něhož v budoucnu vzejde jeden z prvních příznaků. Proto vyžaduje epilepsie u dětí včasný zásah odborníků, ale také změnu životních návyků. Často je totiž spouštěč epilepsie zakořeněn v něčem, co je běžnou součástí života rodičů a jejich dětí. Základem hladkého průběhu léčby je také osvěta, a to nejen mezi rodiči malých epileptiků, ale ve společnosti jako takové. Ta je totiž důležitým krokem na cestě k zachování všech radostí, co dětský věk přináší, ať už s epilepsií, nebo bez ní.