Když dítě mluví sprostě

Sprostá slova: Aura tajemnosti

Na používání určitých, tedy i sprostých slov má velký vliv nejen výchova, ale zejména běžný život v rodině. Když si přibouchnete prst do šuplíku anebo se kopnete o roh postele, zpravidla vám nějaké to slovíčko vyklouzne. Do telefonu si často děláme p***l anebo ne zcela vychovaným slovníkem označíme řidiče, který se nechová podle našich představ. Svůj vliv má samozřejmě také starší sourozenec, dětský kolektiv a zvědavost. Sprosté slovo totiž tak pěkně zní a obklopuje ho jisté tajemno. Dítě rychle pochopí, že vyslovením sprostého slova získá okamžitou pozornost. A to je v očích jako kouzelná hůlka se zaříkadlem.

Sprostá slova: Testovací slovník

Malé dítě zpravidla sprosté slovo používá jako testovací prostředek. Jakmile se totiž k nějakému takovému slovu „dostane“, má hodnotu pokladu. Anebo časované bomby. Sprosté slovo svrbí na jazyku. A tak ho vyzkouší. Ve školce nebo doma. Je třeba si uvědomit, že extrémní reakce z naší strany může zanechat nepříjemný šrám, případně dodat pořádný kus zajímavosti. Obvykle totiž u dítěte nejde o sprosťačinky, ale skutečně o sondu do našeho dospělého světa. Nejjednodušším způsobem je udržet pokerovou tvář, případně se ležérně zeptat, zda ví, co dané slovo znamená. Tím, že nereagujeme vztekem nebo zákazy, odebereme kus energie, o kterou jde až na prvním místě. To slovo je najednou nudné.

Sprostá slova jako úleva

Jakmile přistihnete dítě u toho, že svůj nezdar řeší nadávkou, nejprve se ohlédněte po vlastních reakcích. Není to náhodou kopie vaší reakce? Pokud dítě tedy řeší sprostým slovem svou frustraci, a navíc po vašem vzoru, případně po někom z blízkých, pak je lepší nechat situaci doběhnout. Teprve, když se vše usadí, vrátit se k situaci a vysvětlit si, co konkrétní slovo znamená a v ideálním případě pracovat na jiné formě uvolnění tlaku. Zároveň je to práce i pro nás samotné a u toho nakopnutého palce „jen“ kvílet.

Sprostá slova: Jak je přemoci?

„Jak to, že ty můžeš a já ne?“ je otázka, která přijde v okamžiku, kdy se vrhnete do zákazů a trestání použití sprostých slov. V rodinách, kde je dítě zvyklé se zeptat i na intimnější témata zpravidla nemá potřebu sprostá slova extrémně používat. Není totiž proti komu se vyhraňovat a nevznikají tajemná slova, která se vážou nejen ke sprostým slovům, ale také k lidskému tělu a sexu. Základem je tedy od malička „po pravdě“ odpovídat na dotazy dítěte, co dané slovo znamená. Rozhodně to není ve všech situacích snadné, ale vyplatí se to. Jazyk je samozřejmě nutné přizpůsobit věku dítěte a do velkých detailů také není třeba zabíhat hned napoprvé.

Kdy říct na sprosté slovo jasné ne

Speciální kategorii tvoří použití sprostých slov jako nadávky a snahu ublížit. V tomto případě se doporučuje zasáhnout hned a rázně. Dítěti je třeba vysvětlit, že fyzické i citové zranění bolí. Sprostá slova mohou dítěti vylétnout i v okamžiku, kdy mu dojdou argumentační možnosti. I zde je třeba zasáhnout, resp. zastavit probíhající konverzaci. Další taktikou je provokace. Opět jde o získání pozornosti, takže je třeba k tomu takto přistoupit a hlavně vnímat, kdy dítě opravdu pozornost potřebuje a kdy se „jen“ nudí. Ano, i o tom je výchova.

Sprostá slova: 5 rad pro jejich umístění

1. Začněte u sebe – vyvarujte se sprostých slov.
2. Nepodceňujte emoční svět svého dítěte, řešte signály nepohody včas.
3. Trpělivě vysvětlujte význam sprostých slov (červenat se je v pořádku).
4. Najděte alternativu k „úlevovému sprostému slovu“, buďte hraví.
5. Nechtějte vše hned.

Sprostá slova: Puberta je slovní peklo

Vytyčování vlastních hranic jako cesta k sobě. O tom je puberta. Odpoutání se od rodičů, snaha o originalitu a hrubý slovník. Tyto tři pilíře, které jako rodič „musíme“ přežít, pokud možno ve zdraví. Zhrubnou nejen chlapci, ale často ještě víc, dívky. Zkuste v rámci fáze „rodič je trapný“ zavést „kasičku“ na sprostá slova. Inspirací mohou být zase vaše hranice, kdy určíte, že ve společných prostorách bytu/domu se sprostě nemluví.

Autor: Markéta Palatin