Jedovatá bledule jako jeden z prvních poslů jara. Víte, že se využívá i k léčebným účelům?

Chráněná bledule jarní 

Bledule se v přírodě už nevyskytuje tak často, jako dříve. Také právě proto je chráněná vyhláškou ministerstva životního prostředí jako ohrožený druh. Pokud na ni venku narazíte, v žádném případě byste ji neměli trhat a už vůbec ne ničit její porost, byť ve snaze si pár cibulek odnést domů. Takové chování je totiž nezákonné! 

Bledule v České republice

Bledule je u nás možné vidět na mnoha místech v Čechách, především na východě. Roste i v Krušných horách nebo v Krkonoších a daří se jí i na Olomoucku. Avšak nalézt ji je možné i na mnoha dalších místech po celé zemi. Bleduli lze objevit poblíž potoků, na mokřejších loukách a v lesích či olšinách. Její stanoviště jsou v přírodě často vyhlášená jako rezervace či přírodní památky a tradičně jsou na jaře cílem výletů – mezi známé lokality patří okolí České Třebové, České Lípy či Kladna. 

Pěstování bledule na zahradě

Pokud ji chcete pěstovat v zahradě, pak jí dopřejte vlhkou a výživnou půdu, ale také polostín až stín – tedy například pod stromem či keřem. Bledule jarní by nikdy neměla zaschnout a měli byste chránit i její cibule před namrznutím. To se stává v případě, že nejsou zasazené dost hluboko. Pokud je neochráníte před namrznutím, mají tendenci plesnivět. Vyplatí se je chránit například chvojím, ale to musíte odstranit dříve, než začne mrznout. Bledule můžete zakoupit v zahradnictví, ale vysazují se, stejně jako ostatní cibuloviny, na podzim – doporučená hloubka je kolem deseti centimetrů. 

Bledule versus sněženka

Bledule je cibulovitá trvalka rostoucí po celé Evropě, který vyhledává spíše vlhká stanoviště. Má velký, bílý a zvonkovitý květ s šesti lístky, na jejichž okrajích jsou žluté skvrnky. Typickým znakem je to, že je stonek zahnutý do oblouku. Barva květu je sněhově bílá – a právě z ní vznikl i její latinský název, který znamená „bílá fialka“. Plodem bledule jarní je tobolka se semenem – právě semeny se také množí, ale jde to i díky dceřiným cibulkám. Pokud se jí daří, pak vytvoří koberce květů. Někteří si pletou bledule se sněženkami. Pravdou je, že obě rostliny vypadají podobně. Avšak bledule, narozdíl od sněženek, déle kvetou i voní. 

Jedovatá nebo léčivá bledule?

Bledule patří mezi jedovaté rostliny. Obsahuje totiž celou řadu alkaloidů – je to například galathamin, lykorin, leucojin, isotazin a další. Nejvíc jedovatá je právě cibule bledule. Při požití způsobí zvracení, průjem a další zažívací obtíže. Prvním příznakem bývá zvýšená tvorba slin, ale i slabost. Právě proto byste měli cibule bledulí, stejně jako většiny jarních cibulovin, chránit před dětmi i domácími mazlíčky.

První pomocí je vyvolat zvracení – o což se v tomto případě postarají alkaloidy samy, ale právě proto je dobré hlídat, aby se postižený nezačal dusit. V případě požití bledule je rozhodně vždy na místě okamžitá návštěva lékaře. Dobrou zprávou však je, že otrava bledulí nebývá smrtelná. 

Bledule v lidovém léčitelství i moderní medicíně

Ač je bledule jedovatá a dnešní alternativní medicína ji nevyužívá, dříve se používala jako přípravek k vyvolání zvracení. Pochopitelně v malém množství, které pacientovi neublížilo. První zdokumentované využití alkaloidů z této čeledi je už z dob Hippokrata, který je používal k léčbě nádorů dělohy. Přesto, že jsou alkaloidy, které bledule obsahuje, jedovaté, našly uplatnění i v moderní medicíně. Využívá se jich především při léčbě obrny a zánětu nervů, stejně jako při poruchách nervového systému – a to hlavně alkaloid galathamin. Obsažený galathamin je dokonce využíván ve farmaceutickém průmyslu. Uplatňuje se při výrobě léčiv na poruchy nervového systému. Poslední výzkumy a studie naznačují, že by tyto alkaloidy mohly působit nejen antibakteriálně a antiviroticky, ale mohou se uplatnit i při léčbě nádorových onemocnění, neboť působí toxicky hlavně na nádorové buňky, zatímco toxické působení na zdravé buňky je relativně nízké.

Autor článku: Monika Poledníková