Submisivita versus dominance ve vztahu: Kdy se mohou vyskytnout „třecí plochy“?

Celá řada lidí zřejmě nepřemýšlí nad tím, zda se submisivita a dominance promítá právě v jejich partnerství. Neuvědomuje si, že se staví do role toho, jehož názory jsou buď upozaďovány nebo snad neúměrně prosazovány. Pojďme na toto téma nahlédnout ze dvou perspektiv – z té prospěšné a destruktivní.

Submisivita versus dominance: Jak lze tyto pojmy charakterizovat?

Definujme si nejprve pojmy submisivita a dominance. Z hlediska chování ve vztahu se jedná o dva naprosto odlišné vzorce:

• Submisivita: submisivního člověka lze snadno rozpoznat podle toho, že se drží raději zpátky. Příliš se neprojevuje ani neprosazuje vůči svému protějšku a může jevit známky emoční nestability až přecitlivělosti. Má rád „svůj klid“ a nijak nevyčnívá.

• Dominance: dominantní osobnost je obecně velmi energická a musí být vyslyšena, tudíž silně prosazuje své názory. Vše by se mělo řídit podle ní. Pokud tomu tak není, často vykazuje známky pasivního i aktivního agresivního chování. Nezřídka kdy se za tím vším skrývají lidé, kteří si vnitřně nevěří.

Submisivita versus dominance v partnerském vztahu: Zažité role nebo dogma?

Partnerské vzorce jsou evolučně dané tak, že submisivita je alfou a omegou zejména žen. Dominance pak přísluší mužům, vždyť ti živili své nejbližší od pradávna (lovili mamuty) a byli vždy hlavou rodiny. To se však může v moderní době jevit jako určité dogma. Mnoho partnerství klasické vzorce i přesto všechno uctívá, proto nezřídka kdy pozorujeme ve společnosti dámy, které se evidentně podřizují svým protějškům a „musí poslouchat na slovo“. Může takto nastavený vztah skutečně fungovat i v jednadvacátém století?

Submisivita versus dominance: Když je člověk v podřízené roli utlačován

Jedno je jisté, pokud je vaší rolí ve vztahu submisivita a vyhovuje vám to oboustranně, není co řešit. Ovšem problém nastává, když jste do této pozice tlačeni protějškem, kterému je vlastní dominance. Takové partnerství pak tak trochu směřuje k záhubě. Dominantní člověk totiž může své názory a potřeby prosazovat tak intenzivně, že to v submisivním protějšku vyvolá pocit méněcennosti. Ten se následně stává snáz obětí tyranie či manipulace. A to do zdravého vztahu rozhodně nepatří.

Submisivita versus dominance: Soužití dvou dominantních lidí může také skřípat

Třecí plochou v partnerství může být i situace, kdy se střetávají dva lidé, kterým je vlastní dominance. Možná si jeden z nich řekne, že by tomu druhému neuškodila občasná submisivita a podřídil se, jenže podřízené chování většinou ani jeden neuznává. V tomto případě je zaděláno na jakousi „italskou domácnost“, kdy proti sobě stojí dva neústupní lidé. Nedokážou se zpravidla domluvit a dělat kompromisy.

Submisivita versus dominance: Nehažme všechny do jednoho pytle aneb Jak se naučit společně vycházet?

Výše uvedené příklady třecích ploch, v kterých převažuje buď submisivita nebo dominance, nejsou rozhodně něčím neobvyklým. Neznamená to však, že bychom museli všechny házet do jednoho pytle. Každý je prostě jiné povahy a pracuje se svými pocity odlišným způsobem. Fungovat může jakýkoliv vztah, když se dva lidé umí domluvit. Co je tedy důležité?

• Submisivita ani dominance neurčuje nutně to, že budete ve vztahu ustrašenec nebo despota. Vše stojí na otevřené komunikaci.

• Ať chcete nebo ne, v partnerství je nutné dělat kompromisy. A pokud to nefunguje, musí zkrátka jeden z vás ustoupit. Ústupky však neznamenají to, že se budete podřizovat vždy. Protějšek by pro vás měl udělat to samé, v jiné situaci. Je to o vzájemné úctě.

• I přesto, že je vám vlastní submisivita, naučte se nahlas říkat své názory. Nenechte se utlačovat, neponižujte se a uchovejte si svou sebehodnotu.

• Pakliže se u vás vyskytují známky dominance ve vztahu, zkuste se zamyslet také nad tím, co cítí ten druhý. Dejte mu prostor, aby se vyjádřil. Partnerství je i o empatii a porozumění.

Autor článku: Iveta Reinisch