Rozhovor: „Mikrobiom je jako otisk prstu. Lze díky němu rozeznat jednoho člověka od druhého,” říká celostní lékařka MUDr. Helena Bartůšková

Ač se stala dětskou lékařkou, jak si vždy přála, záhy narazila na omezené možnosti medicíny. To ji nasměrovalo k homeopatii a ájurvédě a po mnoha letech používání těchto metod v dětské ordinaci, nakonec i k odchodu ze zdravotnictví. Nyní se již šestým rokem věnuje pouze celostní medicíně.

Stále častěji slýchám pojem “střevní mikrobiom”, co to vlastně je a proč se o něm najednou tolik mluví?

„Pod pojmem střevní mikrobiom si většina lidí představí bakterie žijící ve střevě – patří tam ale i plísně, viry a prvoci. Ve skutečnosti je označení mikrobiom vyhrazeno pro soubor genů všech mikroorganismů ve střevě přítomných a pro mikroorganismy jako takové  se používá pojem mikrobiota. Ale můžeme zůstat u známějšího označení mikrobiom.

Počet mikroorganismů, které v těle žijí, je mnohem vyšší než počet našich vlastních buněk – odhaduje se, že se jedná asi o 100 bilionů organismů, jejichž genetická informace převyšuje tu lidskou asi 100-150x. Vyskytují se i na kůži a ostatních sliznicích, nejvíce jich je ale právě ve střevě, kde se jejich hmotnost odhaduje na 2 kg.  

Zdravý střevní mikrobiom je zásadní pro naše zdraví, důležitá je zejména jeho rozmanitost, která umožňuje reagovat na různé situace a zabraňuje přemnožení nevhodných mikroorganismů. Střevní mikroflora je neuvěřitelně komplexní systém, o jehož fungování se toho stále mnoho neví – jen některé bakterie  mohou být kultivovány v laboratoři, navíc ve střevě žijí ve velmi vyhraněných symbiotických vztazích, které nelze napodobit v laboratoři.

Důvodem, proč se o důležitosti mikrobiomu tolik mluví, je poznání jeho vztahu k různým onemocněním. Látky produkované mikrobiomem se dostávají do krve ovlivňují imunitní systém, nervovou soustava a endokrinní systém. Důležitost střeva pro zdraví přitom objevuje západní věda až v poslední době, zatímco východní nauky, jako je třeba ájurvéda, ho znají již celá tisíciletí. Jen místo toho, aby se zajímala o střevní mikroflóru, pracuje ájurvéda s termínem „agni“ – trávicí oheň, který zodpovídá za celý proces trávení. Učí, že pokud je agni v pořádku, člověk nemůže onemocnět.“

Co všechno střevní mikrobiom ovlivňuje?

„Zdravý mikrobiom nás chrání nejen před infekcemi, ale i toxickými látkami, brání jejich pronikání dál do těla, čímž ulehčuje práci játrům. Napomáhá mnohým metabolickým procesům v těle – vyrábí a uvolňuje důležité enzymy a neurotransmitery, působením na endokrinní systém pomáhá zvládat stres. Tlumí zánětlivé procesy v těle, které jsou spouštěčem chronických onemocnění, pomáhá modulovat imunitní systém, zabraňuje vzniku potravinových alergií, podporuje správné trávení a vstřebávání a ovlivňuje i naši psychiku. 

Narušení mikrobiomu, které se označuje jako dysbióza, se pak dává do souvislosti zejména s různými střevními potížemi, ať už jsou to zácpy, průjmy nebo plynatost, poruchami imunity (opakovanými respiračními, gynekologickými, močovými infekcemi, alergiemi, rozvojem autoimunitních nemocí), nádorovými chorobami ale i extrémní mentální i fyzickou únavou, záněty kloubů, svalovými bolestmi, ekzémy a dalšími kožními potížemi, poruchami výživy až podvýživou či obezitou, strachem až panickými atakami, podrážděností, depresí... Je potřeba si však uvědomit, že na vzniku těchto onemocnění se vždy podílí více faktorů a narušený mikrobiom je jen jedním z nich.“

Údajně má střevní mikrobiom vliv i na naši náladu, naše rozpoložení. A začínají se objevovat i první domněnky, že může mít vliv na vznik deprese, je to tak?

„Ano, je to tak. Je to tím, že ve střevním mikrobiomu se vytváří mnoho neurotransmiterů, tedy látek, které přenáší nervové vzruchy. Jeho narušení se pak může podílet na vzniku psychických poruch, například depresí, autismu, schizofrenie, poruch příjmu potravy – mentální anorexii...  Někde jsem četla, že až 80 % serotoninu, jehož nedostatek se dává do souvislosti s depresí, se tvoří ve střevě.“

Jak poznáme, zda máme střevní mikrobiom v pořádku či nikoliv? 

„Do určité míry to můžeme poznat subjektivně podle toho, jak zdraví se cítíme. Zda máme pocit naprostého zdraví nebo nás trápí nějaké dříve zmíněné potíže. Objektivně se to zjistit nedá – dosud není definováno zdravé složení mikrobiomu.“

Co všechno vůbec ovlivňuje složení střevního mikrobiomu?

„Jeho složení je ovlivněno mnoha faktory, mezi nejdůležitější patří strava, způsob života, věk, hygienické návyky, infekce a léčba – zejména antibiotiky. Je důležité podporovat střevní mikroflóru zdravou stravou s množstvím vlákniny, prebiotik – tedy látek nutných pro správné fungování mikroflóry (např. topinambury, česnek, cibule), přirozenými probiotiky - živými jogurty, kysanými výrobky a kvašenou zeleninou, dostatečným pohybem a pobytem na čerstvém vzduchu.“

Je pravdou, že střební mikrobiom je takový “otisk prstu”? Každý má prý jedinečné složení…

„Je to pravda. Ve střevě žijí tisíce druhů mikroorganismů, jejichž složení je pro každého člověka charakteristické. Na základě mikrobiomu lze od sebe lidi jednoznačně odlišit.“

Mikrobiom, tedy střeva a imunita spolu nějak tedy souvisejí, je to tak? Vy jste specialistka na homeopatii. Jsou nějaké přírodní prostředky, které nám tedy v této oblasti mohou pomáhat?

„Ve střevech jsou shluky lymfatické tkáně, ve kterých se nachází mnoho imunitních buňek, které nepřetržitě sledují imunologický stav střevní sliznice i mikroflóry. Narušení mikrobiomu pak ovlivněním těchto buněk může vést k poruše imunity. 

Obvykle se pro léčbu dysbiózy používají probiotika. V případě lehké poruchy mohou stačit, ale mnoho lidí má zkušenost, že po jejich dobrání příznivý účinek, který měly, časem vymizí. Pokud je dysbióza vážnější, je totiž podávání probiotik jen jakousi pomocnou léčbou, která nedokáže trvale zvrátit nepříznivé střevní poměry. Je to jako bychom zamalovávali plesnivou zeď stále dokonalejší barvou, která na čas skvrnu zakryje, místo abychom plíseň zlikvidovali.

Při léčbě těchto potíží se dají používat obvyklá homeopatika, ale někdy se stává, že střevní dysbióza blokuje jejich účinek. Ale existuje poměrně jednoduchá možnost, jak narušený mikrobiom uzdravit a tento blok odstranit. Tou možností je podání střevní nosody (což je homeopaticky zpracovaná kultura patogenních bakterií), která umožňuje organismu rozeznat a odstranit nezdravou střevní mikroflóru a tím může dojít ke spontánnímu obnovení mikrobiální rovnováhy, která už zůstane stabilní – tedy až do té doby, než ji opět narušíme nejčastěji podáním antibiotik. Smutným faktem, o kterém se mluví čím dál více, je, že velká část antibiotické léčby je indikována nesprávně a vede kromě narušeného mikrobiomu i k rezistenci bakterií vůči antibiotikům. 

Tvůrcem střevních nosod je lékař, homeopat a bakteriolog dr. Bach (známější jako tvůrce Bachovy květové terapie) a jeho spolupracovníci. Dr. Bacha napadlo odebírat vzorky stolice od nemocných, kteří překonali různá infekční onemocnění a při jejich rozborech si všiml, že některá onemocnění vedou k výrazným změnám ve složení střevní mikroflóry. Z bakterií získaných ze stolice uzdravených lidí pak připravil tyto střevní nosody, které v sobě nesou informace o úspěšném boji těla s nemocí. Tyto informace podávané ve formě homeopatik pak dokázaly u nemocných spustit uzdravující procesy. Po jejich podání opakovaně pozoroval u pacientů zvýšené množství patogenních mikrobů ve stolici. Vysvětloval to tím, že nosoda může snížit přilnavost těchto bakterií ke sliznici a účinně stimuluje tělo k jejich vyloučení. Potvrzují to i mí pacienti, kteří často v prvních týdnech léčby pozorují změněnou stolici a současně se začínají cítit lépe.“

Lze homeopatika užívat jen při problémech nebo i preventivně?

„V této oblasti dochází mezi homeopaty k názorovým střetům. Určitá skupina homeopatů preventivní podávání homeopatik zcela odmítá a to z toho důvodu, že odporuje principu homeopatie, který formuloval její objevitel Samuel Hahnemann. Totiž tomu, že se má léčit jen projevená nemoc. Ale uvědomme si, že Hahnemann, který žil v letech 1755-1843, rozhodně netrpěl dogmatismem, své homeopatické dílo „Organon léčebného umění“ přepracoval za svůj život 6x! a to v některých částech i zásadně. Je tedy otázkou, samozřejmě pouze hypotetickou, jak by se k možnosti preventivního podávání homeopatik v současné době, kdy jsme vystavení tolika cizorodým vlivům, stavěl on sám. Já osobně nejsem teoretik a nestavím principy nad možnou prospěšnost. Proto homeopatika úspěšně používám preventivně např. před očkováním ke snížení rizik nežádoucích účinků vakcín, ale i v jiných indikacích. Když mluvíme o střevní mikroflóře, dokáží při preventivním podávání zabránit třeba cestovatelským průjmům.

Skutečná homeopatická prevence je poznat svůj homeopatický typ se všemi jeho přednostmi i slabostmi. To nám umožní nasměrovat své úsilí do potřebných oblastí - nikdo není náchylný ke všem nemocem, ale přesto se většina z nás snaží dělat prevenci proti všem, na které jen pomyslí.“

Mohou homeopatika pomáhat i na akutní potíže se zažíváním, střevními obtížemi...?

„Na rozdíl od chronických nemocí, u kterých je při léčbě třeba trpělivosti, jsou akutní potíže oblastí, kde efekt homeopatie vynikne nejlépe. Při správném výběru léku se úleva dostaví během několika hodin, často již po prvním podání homeopatika. Pomáhají při průjmech, zvracení, bolestech žaludku, žlučníkových kolikách – vlastně by se obtížně hledal problém, se kterým nepomohou.“

Autor článku: Monika Poledníková