Imaginární kamarád v dětství: Kdy jde o normální chování a kdy o problém?

Dokonce i vědci z různých zemí světa se imaginárním kamarádem v dětství zabývali. A mnozí z nich také přišli na toto: neviditelného společníka si vytvoří ve své fantazii až 65 % dětí do sedmi let. Některým tyto představy vydrží jen do dovršení školního věku, jiným zase přetrvávají i do školních let. Jde o zcela individuální záležitost.

Proč je pro děti imaginární kamarád důležitý?

Někteří rodiče předpokládají, že pokud má jejich dítě imaginárního kamaráda, je osamělé či ve stresu. Není tomu tak ale vždy. Neviditelný společník totiž může hrát i jinou roli:

• dokáže dítěti naslouchat a podpořit
• hraje si s dítětem
• je někým výjimečným, kdo patří jen dítěti
• je někým, kdo dítě nesoudí a ani v něm nenachází chyby

Imaginární kamarád může mít pro dítě i mnoho sociálních a vývojových výhod. Díky němu získá například:

• dovednosti k řešení skutečných problémů
• schopnost ovládat své emoce
• příležitost cvičit nové chování i role
• kreativnější myšlení
• odvahu komunikovat s rodiči o složitějších tématech
• větší sebevědomí v kolektivu dětí

Podoba imaginárního kamaráda

Dítě si vytváří imaginárního kamaráda zpravidla kolem třetího až čtvrtého roku života, kdy jeho fantazie běží na plné obrátky. Nemusí si ale vymyslet jen jednoho, ale klidně i dva, tři či dokonce čtyři a více neviditelných společníků. Dle studií pak převáží fantazijní kamarádi s lidskou podobou a hned na druhém místě jsou zvířata (nebo kombinace zvířete a člověka). V předškolním věku jsou to spíše dívky, co si vytváří neviditelné společníky, ve školním věku jsou však počty dívek a chlapců s imaginárním kamarádem přibližně stejné. Zajímavost: Mnoho rodičů vůbec netuší, že má jejich dítě nějakého fiktivního přítele – tedy buď se dítko nepochlubí, skrývá to, anebo si rodiče nevšimnou.

Kdy se může stát imaginární kamarád problémem?

Pokud jako rodič nenaznamenáte u svého dítěte jakékoliv vývojové komplikace, nepředstavuje obvykle imaginární kamarád nějaký problém. V jeho fantaziích jej můžete dokonce podpořit – například se zeptáte, co zrovna neviditelný společník dělá a co má rád. Dítko se tak bude cítit více respektované, podporované a milované.

Povšimnout byste si ale měli těchto varovných příznaků, které značí negativní vývoj vlivem imaginárního kamaráda:

• Dítě pociťuje extrémní úzkost v přítomnosti svých vrstevníků.
• Dítě opakovaně vypráví svému imaginárnímu kamarádovi o svých traumatických zážitcích.
• Dítě má ze svého imaginárního společníka strach.
• Dítě svého vymyšleného kamaráda z něčeho stále obviňuje.
• Dítě má náhle změněné spánkové a stravovací návyky.
• Dítě má imaginárního kamaráda i ve věku nad 12 až 13 let. Toto je právě ta hranice, kdy fiktivní přítel běžně mizí a dospívající se posouvá ve vývoji dál.

Jakmile zaznamenáte výše zmíněné a jiné znepokojivé projevy chování u svého dítěte, mohlo se stát, že imaginární kamarád mu tak trochu přerostl přes hlavu, anebo si jím kompenzuje nějaké vnitřní trable. Tak jako tak je vhodné vyšetření u dětského psychologa. Jedině ten může vyvrátit či potvrdit případné psychické problémy a navrhnout adekvátní léčebný proces.

Autor článku: Iveta Reinisch