Znáte základní výchovné styly v rodině a jejich vliv na vývoj dítěte?

Primárně existují čtyři základní výchovné styly v rodině, tj. autoritativní, autoritářský, liberální a nezúčastněný. Z těchto čtyř je pak dle psychologů zdaleka nejideálnějším autoritativní styl, jenž je založen na podpoře i vřelosti k dítěti ale zároveň také na vhodné disciplíně. Tyto hodnoty se vzájemně vyvažují. Každý rodič ale přistupuje ke svým potomkům „po svém“, což je může jak posílit, tak i negativně poznamenat na zbytek jejich života.

Výchovné styly v rodině: Autoritativní rodičovství

Pokud si rodičovství teprve plánujete a bádáte po tom, jaký výchovný styl v rodině je nejlepší, pak je to ten autoritativní. Je totiž postaven na principech péče a vřelosti, které vyvažují pevné limity a hranice. Tento styl výchovy bývá současně demokratický, neboť rodič aktivně svému dítěti naslouchá – co by si přálo, co cítí, nebo jak se rozhodlo a zároveň vysvětluje nejasnosti. Takové rodičovství podporuje nezávislost dětí. A jaké jsou charakteristické znaky autoritativního rodičovství?

• poskytování konzistentních pravidel a očekávání
• důraz na duševní a emocionální zdraví
• vytváření emocionálně bezpečného prostředí
• vytváření zdravého vztahu rodič versus dítě a podporující atmosféra
• rozvíjení flexibility dítěte
• rodičovské povzbuzování k samostatnosti dítěte
• modelování zdravých hranic mezi rodičem a dítětem

Autoritativní rodičovství představuje nejzdravější výchovný styl v rodině, neboť podporuje nezávislost a samostatnost dítěte, jeho zdravé sebevědomí, schopnost zvládat negativní emoce a též vede k lepším sociálním interakcím v budoucnu i emocionálnímu zdraví.

Výchovné styly v rodině: Permisivní neboli liberální rodičovství

Permisivní neboli liberální rodičovství lze poznat již na první pohled podle toho, že rodič má k dítěti spíše přátelský přístup. Tento výchovný styl v rodině se zakládá na minimálních očekáváních, omezených pravidlech ale stále otevřené komunikaci, což umožňuje to, aby dítě samo hledalo/vymyslelo řešení. Mezi základní znaky tohoto stylu výchovy patří:

• vytváření emocionálního bezpečí
• hledění na sociální a emocionální potřeby dítěte
• otevřená komunikace
• umožnění samostatného rozhodování dítěte
• nízká očekávání – rodič nechává dítěti volné pole působnosti, nic nevynucuje

I přesto, že se může zdát na první pohled liberální výchovný styl v rodině příznivý pro vývoj dítěte, může to být naopak – s výjimkou toho, že se naučí dobrým sociálním dovednostem a získá sebeúctu. Omezená nebo nedostatečná pravidla shovívavých rodičů totiž nezřídka kdy vedou k negativním návykům dítka co se týká stravování a denního režimu – dítě nemá vytyčené žádné hranice, samo si rozhoduje, co a kdy bude/nebude dělat. Promítnout se pak mohou do osobnosti dítěte vychovávaného liberálním rodičem tyto vlastnosti: impulzivita, náročnost, sobeckost a nedostatek/absence seberegulace.

Výchovné styly v rodině: Autoritářské rodičovství

Jak již samotný název „autoritářské“ napovídá, jde o velice přísný výchovný styl v rodině – dítě má jen omezené nebo nulové možnosti vyjednávání a pravidla jsou rodičem jasně stanovená. Typicky lze v takové rodině sledovat tento přístup:

• tvrdá kritika dítěte
• očekávání poslušnosti a žádný prostor pro chybování
• nedostatek zájmu o chování dítěte
• malé ohledy na pocity dítěte
• jednostranná komunikace v interakci rodič/dítě
• žádné vysvětlování pravidel a očekávání ze strany rodičů

Pokud dítě vyrůstá v autoritářském výchovném stylu, bude ve společnosti zpravidla nejposlušnější – kvůli obavám z následků špatného chování. Atmosféra v takové rodině však bude permanentně napjatá, což může mít v budoucnu neblahé následky na psychiku dítěte. Vyskytnout se u něj může vyšší míra agrese, plachost, sociální neobratnost, nízké sebevědomí a neschopnost se samostatně rozhodnout. Nezřídka kdy také dochází k tomu, že dítě má postupem času problémy s autoritami, tj. může se proti nim bouřit v dospívání i dospělém věku.

Výchovné styly v rodině: Nezúčastněné rodičovství

Mezi výchovné styly v rodině patří v neposlední řadě i nezúčastněné rodičovství, pro které je charakteristická téměř absolutní volnost dítěte – rodič v tomto případě stojí stranou a naplňuje pouze jeho základní potřeby. Typicky lze v rodině sledovat:

• neřešení emocionálních potřeb dítěte
• absenci očekávání ze strany rodičů
• křehké nebo žádné vazby ve vztahu rodič/dítě
• nedostatek péče a náklonnosti
• nezájem rodičů o to, co dítě dělá a proč to dělá

Ne nadarmo se o nezúčastněném výchovném stylu v rodině hovoří také jako o „zanedbávajícím“. Dítě má sice na jednu stranu naplněné základní potřeby jako bezpečí domova (střechu nad hlavou), jídlo, ošacení, hygienu, avšak jeho emocionální vývoj není nijak podporován. Dítě, které v takovém prostředí vyrůstá, může být na jednu stranu odolné a více soběstačné, avšak projevit se u něj mohou i potíže ve škole, problémy v sociálních interakcích i neschopnost ovládat emoce.

Autor článku: Iveta Reinisch