Irisdiagnostika jako skvělá alternativní diagnostická metoda nebo jen šarlatánství?

Irisdiagnostika může být zajímavým doplňkem klasické léčby, ale i účinným preventivním prostředkem. Jsme schopni díky ní zjistit, jestli nám například nějaká nemoc hrozí. Jak vlastně irisdiagnostika funguje?

Irisdiagnostika nepatří jen mezi alternativu

Narozdíl od některých příbuzných metod, nelze irisdiagnostiku považovat čistě jen za alternativní metodu. Na západ od nás se totiž tradičně vyučuje i na mnoha lékařských fakultách, většinou jako doplňkový obor. A  vyučuje se i na fakultách, které se zabývají přírodní medicínou, což u nás nemáme vůbec. Irisdiagnostika se jako řádná diagnostická metoda vyučuje v Německu, v Americe, Kanadě nebo Austrálii. Irisdiagnostika tak rozhodně není žádným podvodem či šarlatánstvím. Navíc se dá poměrně snadno naučit a zvládne to každý.

Irisdiagnostika a její historie

Irisdiagnostika má obrovskou výhodu, že je to metoda bezkontaktní, rychlá a vysoce spolehlivá. Lze s ní objevit problémy už v zárodku, kdy ještě tradiční západní medicína nemusí mít ani tušení, že se v těle pacienta něco děje. Díky tomu je pak možné zahájit včasnou léčbu. Irisdiagnostika však není ničím novým, nemoci z oční duhovky četli například už v Indii nebo v Číně před více než 3000 lety. Duhovku dokonce popsal už i Hippokrates. Populární byla irisdiagnostika v Egyptě za dob vlády Tutanchamona, odkud se metoda dál šířila. 

Irisdiagnostika versus iridologie

Orgánové rozčlenění duhovky podle jednotlivých částí těla poprvé oficiálně popsal v roce 1670 němec Philip Meyene. Jeho dílo vyšlo v knize Physiognomica. Později se pak touto oblastí podrobně zabýval rovněž vídeňský lékař Georg Joseph Beer, který vydal knihu se všemi svými poznatky. Jeho dílo vyšlo v roce 1813. Později pak metodu zkoumal ještě i maďarský lékař Ignatz Peczely, který v roce 1880 vyvinul orgánovou topografii oka a napsal návod, jak jej číst. Později z toho vzešla první známá iridologická mapa.

Irisdiagnostika a anomálie v oku

Irisdiganostika funguje tedy jednoduše tak, že pokud nějaký orgán v těle onemocní, utvoří se v daném místě v duhovce barevná anomálie. Jakmile se orgán vyléčí, anomálie zmizí. Je to tím, že pokud dojde k nějaké změně v těle, změní se nervové reakce a v dané zóně reagují na chromatofory, tak pak pigment buď uvolní nebo navážou. Metoda dnes už nefunguje všude jen tak, že se iridolog podívá do oka a čte. Ale oko se vyfotí fotoaparátem s vysokým rozlišením a iridolog může následně zkoumat na obrazovce zvětšeninu. Což mu značně ulehčí práci a pomůže mu to k větší přesnosti. Vzhledem k tomu, že se vzhled oka mění pomalu, nemá během léčby cenu navštívit iridologa za méně než dalších osm týdnů. Po uplynutí této doby by však už mělo být poznat, jestli léčba zabrala či nikoliv.

Autor článku: Monika Poledníková