Blíží se čarodějnice! Je nejvyšší čas vyrazit sbírat magické byliny

Čarodějnice jsou fenomén. Oslava jejich dne připadá na 30. dubna. Kdy a kde vznikl kult čarodějnic nelze přesně určit. Archeologické výzkumy nic konkrétního odhalily. A ani písemné dobové dokumenty, které jsou datovány až do středověku, mnoho informací neposkytují. Jediné spolehlivé prameny jsou až z 16. století, kdy se z potírání čarodějnic inkvizicí stalo velmi výnosné řemeslo. 

Čarodejnice v minulosti

Čarodějnictví se s největší pravděpodobností částečně přeneslo ze starého Řecka, kde vědmy a kněžky běžně užívaly omamné byliny k rituálním obřadům. V raném středověku pak byly babky kořenářky nedílnou součástí vesnického života. Většinou však žili na okraji společnosti a často byly považovány za osoby zvláštní až potrhlé a lidé k nim přicházely spíše tajně a v největší nouzi.

Jisté je, že používání určitých bylin bylo spojené se zaříkáváním a mělo více psychologický než opravdu fyzický účinek. Ale víra v zázrak a naděje, že daná rostlina pomůže, kolikrát vykonala své. Dalším zdrojem čarodějnictví byly nejspíše keltské obřady. Keltští kněží – druidové – měli mimořádný vliv na chod tehdejší společnosti. Vykonávali nejen funkci věšteckou a poradní, ale i léčitelskou, soudcovskou a často plnili funkci královských poradců. 

Čarodějnice dělily byliny podle využití

V principu se rostliny dělily podle využití na byliny určené k rituálním obřadům, ke koupeli, k léčení a pro přímou konzumaci. Důležitou součástí magických rituálů bylo kadidlo. Jeho pálení mělo za účel stimulovat smysly vůní. Ve spojení se zaříkávadly se měla propojit mysl s elementem vzduchu. Každé zaříkávadlo měly čarodějnice spojené s určitou konkrétní bylinou a s určitou planetou, pro níž byla pálena jako kadidlo. Byla používána řada bylin a rostlin – růže, karafiáty, květy a listí třešní, borůvčí, skořice, myrha, zimolez, jasmín, mučenka a spoustu dalších.

Magické a léčivé koupele se připravovaly ze směsi růžových květů, petržele a máty, další koupele se chystaly ze směsi koření, jako je kerblík, fenykl a kopr. Speciální lázeň pak byla připravena z čisté levandule a proti nešťastné lásce byla určena koupel z nastrouhaného kořene libečku.

V magické kuchyni se používal odvar ze semen anýzu, spojeného s planetou Jupiter, jako nápoj mládí a očisty. Marsu byla zasvěcena bazalka. Odvar z listů bazalky pomáhal ve věštění, zaříkávání, dále pomáhal ke štěstí, k lásce a harmonii. Hřebíček se přidával do potravy k naladění na pozitivní vibrace, větší přitažlivosti pro opačné pohlaví a k celkové osobní prosperitě. 

Další nedílnou součástí čarodějných bylin a přísad byl heřmánek, bobkový list, skořice, rozmarýn, okvětní plátky růží, levandule a další. Většina z těchto bylin měla prostě zklidňovat tělo a duši, přinášet mír, lásku, harmonii, peníze a klidný spánek.

Amulety z bylin, nejen pro čarodějnice

Některé byliny měly mít čarovný a magický efekt především jako amulety. Buď se ukládaly pod polštář, nebo pod postel pro klidný spánek, nebo do váčků a nosily se přímo na těle jako ochranné talismany. Čarodějnice je hojně využívaly. Měly chránit před zlými silami, před kletbami a chránit tak zdraví svého nositele. Velmi často se obsah amuletů, kromě zázračných bylin, obohacoval různými kamínky, zvířecími drápy a semínky. Neméně důležitým prvkem v účinku čarovných bylin byla doba jejich sběru. Úplněk, filipojakubská noc, svatojánská noc, to všechno byly nejvhodnější noci pro magii a čáry. 

Mezi časté bylinky a rostliny, které čarodějnice používaly, patřily běžně dostupné rostliny, jako je mech, lískový keř, narcis, anýz, fialky, mák, růžové dřevo, jahody, jablka, rozmarýn a bavlna. Ty měly zajišťovat štěstí. K ochraně kuchyně se používal bílý vřes. Čarodějnice často zaříkávaly pomocí hortenzie a k ochraně domovů rozsypávaly oregano. Také jmelí mělo podobnou funkci ochrany domova. Ať už zavěšením nad dveřmi nebo do okna. Uschlé jmelí bylo páleno pro požehnání.

Byliny na čarodějnice: Léčebné i čarovné využití

• K praktickému lékařskému využití se používala například aloe vera, která měla odhánět zlo a ochraňovat před nehodami v domácnostech. Její objev a popis lze datovat až 6 000 let před naším letopočtem. Používali jí staří Egypťané, písemné doklady lze dohledat i ve staré Mezopotámii a hojně ji využívali i staří Řekové a Římané. 
• Anýz a jeho semínka se zase vkládaly do bavlněného váčku, který se dával pod polštář jako prostředek proti nočním můrám. Dále jej bylinkářky (tehdy vlastně čarodějnice) doporučovaly proti kašli či bronchitidě a jako čaj se konzumoval též proti zažívacím problémům. Věřilo se, že anýz je příbuzný s ženským tělem, proto se podával i k podpoře zvýšené laktace při kojení. 
• Bazalka byla bylinou pro posílení lásky. Byla známá jako lék sv. Josefa a mimo jiné se nazývala čarodějnická bylina. Je přímo spojována se symbolem ohně a byla to bylina šťastné rodiny, bohatství a mírumilovného domova.
• Heřmánek používaly čarodějnice pro získání bohatství. Všeobecně i pro hojnost v domě a k odvrácení zlé kletby. 
• Mochna stříbrná se ukládala pod postel k zajištění klidného spánku. Věřilo se, že dalšími účinky listů mochny je získání lásky, peněz, moci, zdraví, inteligence a moudrosti.
• Cesmína byla také ochraňující bylina. Nápoj z listů přinášel lásku a samotné listy se nosily v oděvu k získání partnera. Umístění listů cesmíny pod postel také zajišťovalo klidný spánek. Stejný účinek přinášelo používání levandule.
• Kopřiva odháněla kletby. Vývar z kopřivy posiloval při nevolnostech a slabostech. Šalvěj byla velmi oblíbená rostlina s širokým spektrem použití. Usušenými listy se vykuřovalo prostředí kolem nemocné osoby a nápoj z listů uvolňoval napětí a odstraňoval bolest hlavy, dále se užíval jako prostředek proti rýmě a chřipce, pomáhal také při bronchitidě. 

Autor článku: Monika Poledníková