Bylinky v kuchyni a jejich historie. Kde se vzaly a jak se využívaly?

Asi nejstarší důkaz o užívání bylinek na evropském kontinentě pochází z jeskynního komplexu Lascaux v jihozápadní Francii, kde byly objeveny malby bylinek staré 13 000 až 15 000 let. Léčivé rostliny jsou již zmíněny v knize Genesis, první kapitole bible. 

Bylinky v kuchyni a bylinkové zahrádky

První bylinné zahrady jsou v Evropě datovány do středověku. Tehdy se lidé zajímali především o jejich užití v medicíně, kosmetice, kuchyni a během náboženských obřadů. Například brutnák lékařský se používal k získání odvahy. Rozmarýn se užíval na vylepšení paměti. Bylinky však byly používány pouze v sezóně jejich růstu a teprve později se přistoupilo i k jejich sušení. Sám Hippokrates ve starém Řecku vytvořil seznam 400 bylinek a popsal jejich obecné používání. Ve středověku byly bylinky v kuchyni používány nejen na vylepšení chutě jídla, ale také na překrytí dobré chutě pokrmů, jež nebylo možné uchovat v ledničce, jako je tomu dnes. 

První bylinky v kuchyni

Bylinky v kuchyni a jejich využívání už můžeme datovat například ve starověkém Egyptě. Seznam používaných rostlin lze dohledat na papyru pocházejícím z doby kolem roku 1550 před naším letopočtem. Jsou zde vyjmenovány bylinky, jako je anýz, hořčičné semínko, šafrán, skořice. Díky tomuto záznamu lze také doložit existenci obchodu s kořením minimálně 3 500 let před Kristem, protože skořice se do Egypta dovážela z jihovýchodní Asie a z Číny. Zhruba kolem roku 950 před naším letopočtem dováželi arabští obchodníci ve svých karavanech vzácné koření z Indie, Číny a jihovýchodní Asie do Řecka. V 16. století pak objevili Španělé mořskou cestu na „ostrov koření“ blízko Indonésie. Zde byla naprosto výjimečně bohatá produkce hřebíčku, pepře či muškátového oříšku. Díky obchodnímu monopolu pak Španělsko závratně zbohatlo. 

Cenné bylinky v kuchyni

Z historie bylin a koření vyplývá, že bylinky a vzácné koření byly vedle soli velmi důležitá obchodní komodita už od nepaměti. Poměrně nudnou středověkou kuchyni oživovali bylinky jen vzácně. Dovážené bylinné koření se doslova vyvažovalo zlatem. V zahradách středověkých hradů se pěstovala nejčastěji pažitka, kopr, kmín a samozřejmě cibule a česnek. Prostý lid se musel spokojit s divoce rostoucím jalovcem, šalvějí, luční hořčicí a s divoce rostoucími lesními plody k dochucování sladkých jídel.

Bylinky v kuchyni: Francie 

Na bylinky v kuchyni měla vliv i Kateřina Medicejská. Narodila ve Florencii ve velmi bohatém rodu Medicejských. Díky sňatku se později stala francouzskou královnou. Jenomže francouzská kuchyně jí nechutnala, tudíž pozvala ke dvoru italské kuchaře. Do té doby francouzská kuchyně bylinky nevyužívala. Až teprve italští kuchaři zavedli správné používání bylinek a koření při přípravě pokrmů. Začali používat houby, lanýže a česnek. A také bazalku, kterou využívali jak v teplé, tak i studené kuchyni.

Bylinky v kuchyni: Perská říše

Peršané od nepaměti k přípravě tradičních pokrmů využívali kombinace masa, rýže a bylinek, jako je petržel, šafrán, cibule a skořice. K dochucování jídel pak hojně používali limetky, švestky, granátové jablko, kdoule a papriky. Zajímavostí je, že první pizza vznikla právě v Persii. Bylo to původně vojenské jídlo. Na žhavé uhlíky se položil plechový štít, na něj se dala vrstva těsta a dále pak vrstva dalších ingrediencí, které byly zrovna k dispozici, včetně masa a rostlin. A protože vojenské štíty byly kulaté, vznikl tak charakteristický tvar pizzy. 

Bylinky v kuchyni: Čína

Podle dochovaných záznamů byly první používané bylinky v kuchyni ve starověké Číně konopí, sezam, sója, pšenice, proso a bambusové výhonky. V dalších dynastiích začali čínští kuchaři používat lískové oříšky, ječmen, papriky, piniové oříšky, kardamom a zázvor. Postupně dovozem z asijských zemí obohatily své jídlo o fíky z Persie, kořen ženšen z Koreje, mango z jihovýchodní Asie a naprosto výjimečnou ingrediencí se stal sečuánský pepř. 

Autor článku: Monika Poledníková