Žijeme jen vedle sebe, uvažuji o odchodu

Dobrý den!

Připadá mi, že čím dál víc žijeme s manželem pouze vedle sebe a ne spolu a už mě to hodně unavuje. Nejsme nejmladší, naše manželství je dlouholeté, život utíká jako voda a já nechci tímto způsobem stárnout. Myslím si, že mám taky právo na pěkný život a úplně nejlépe s někým, kdo si mě váží a má mě rád. (Zatím nikdo takový není, jsem vdaná a respektuji to!) Opravdu mě teď docela často napadají myšlenky o tom, že odejdu, ale přece jen - začátkem léta přijde první vnoučátko a to víc mě to mrzí. Nějak si nevím rady - co dál?

Děkuji Vám za odpověď. Hana

Hezký den Hano,

Váš život Vás netěší, trápíte se a toužíte žít plnohodnotný partnerský život. Tak na co  čekat. Pokud  tedy nechcete zbytek života protrpět.V první řadě je důležité nemít strach a zamyslet se, zda jste schopna žít chvílí sama, samozřejmě, nemusí to být navždy. Po čase jistě potkáte někoho, kdo naplní Vaše očekávání a touhy. Budete ovšem muset pracovat také sama na sobě.

Váš odchod od muže nemá nic společného s narozením prvního vnoučátka. Naopak si myslím, že pokud budete vyrovnaná a šťastná, dáte maličkému či maličké mnohem více než za součastného neuspokojivého pro Vás stavu.

Tak co dál?

Promluvte otevřeně  s partnerem o Vašich pocitech a rozhodnutích. Myslím, že jste si již během soužití předali to, co bylo nezbytné. Ano, děti vás spojují, ale život vás rozdělil. Pokud jste opravdu nešťastná , pak radím, odejděte a začněte znovu. Neobávejte  se  již dopředu komplikací, protože nemusejí vůbec nastat.

Přeji dostatek sil k rozhodnutí, eventuelně vyhledejte pomoc u psychologa, aby Vás kousek cesty pomyslně „vedl za ruku“, než dokážete jít sama. Určitě dokážete.

PhDr. Eva Lavičková