Křižovatka. Mám jít vpravo nebo vlevo? Pokud jedeme autem, navykli jsme si tuto situaci neřešit a nechat si poradit chytrým přístrojem, který „správný“ směr zavelí. Obvykle také víme, kam jedeme. Jenže v životě se nezřídka ocitneme v situaci, kdy nám nikdo poradit nemůže, nevíme přesně, kam cesta vede a co víc, rozhodnutí je na nás. Jak se rozhodnout, aby to nebylo „špatně“?

Panická ataka či úzkostná porucha je něco, o čem se příliš nemluví, avšak mnoho lidí v životě pěkně potrápí. Podle statistiky trpí úzkostnými poruchami asi deset procent populace, častěji postihují ženy. Každý kdo trpí nějakou úzkostí, má zvýšené riziko rozvoje dalších duševních onemocnění – nejčastěji závislosti (alkohol, léky) či deprese. Jak se dají tyto potíže řešit?

Jak se vyrovnat se stresem? Otázka, kterou si pokládáme dnes a denně. Faktem je, že v dnešní uspěchané době se lze stresu jen stěží vyhnout. Emocionální či fyzické napětí tak zažívá většina z nás prakticky denně. Jenže stres našemu zdraví rozhodně neprospívá. Co s tím?

Deprese nebo jen špatná nálada? Je mezi tím velký rozdíl. Dlouhá zima, jarní počasí v nedohlednu a lockdown nám na náladě příliš nepřidávají. Naštěstí je naše nálada závislá i na mnoha dalších faktorech. Třeba na tom, co sníme. Projezte se tedy k dobré náladě, poradíme vám jak.

Lockdown nám dává pěkně zabrat. Koronavirová doba je dobou velkých změn. Všechno je jinak, naše jistoty mizí a my se s tím musíme nějakým způsobem vypořádat. Podle astrologů, kartářek, filozofů je toto období čistícím a má prověřit naši schopnost přežití. A na mysli máme i partnerské vztahy. Jak tedy přežít?

Příležitostná úzkost je sice součástí života, avšak nesmí nám přerůst přes hlavu. Úzkosti se běžně mohou objevit, když máme problémy v práci, před zkouškou ve škole nebo před důležitým rozhodnutím. Nesmí se však stát denním chlebem. Což se bohužel u mnohých lidí v aktuální situaci stalo. Psychologové a psychiatři hlásí plno.

V životě nás potká řada výzev, které dělí náš život na před a po. Jedním z takových mezníků je i příchod dítěte. Sotva si zvykneme, že nejsme „jen“ dva, ale víc, dítě odroste a pomalu se rozhlíží, kam jeho život bude směřovat. Jednou se stane, že vyletí z hnízda. Pro rodiče může být tato skutečnost pořádným stresorem, a to přesto, že dětem přejí jen to dobré. Jak se vyrovnat se syndromem opuštěného hnízda?

Stres není nic, co bychom ve svém životě potřebovali. Doslova nás ničí. Naše tělo, naše zdraví. Jestli se toto téma osobně dotýká i vás, měli byste začít řešit, jak se vyrovnat se stresem. Alespoň pro začátek vám přinášíme několik tipů, které skutečně fungují.

Zvykli jsme si žít v protikladech. Věci, názory, lidi, situace zpravidla považujeme za dobré anebo špatné. To, co je v našem světě dobré, se snažíme podporovat, a to špatné vymýtit. Už zde však narážíme na problém, že ne vždy je něco jen dobré nebo jen špatné. Jinými slovy, není to ani dobré, ani špatné. Navíc, kdo určuje, co je dobré? Cestou tak pravděpodobně není zničení jednoho ve prospěch druhého, ale nalezení vhodné spolupráce mezi oběma extrémy. Nejinak je tomu v případě myšlení, ega, chcete-li a intuice. Ať s nám to líbí nebo ne, teprve jejich soulad nám dává možnost žít ve spokojenosti.